aka Co zachytilo našpicované ucho v MHD a přilehlém okolí v jedné docela obydlené zatáčce u jednoho výstaviště nedaleko (almost-the-greatest-u-can-praise-it) Vídně, totiž (the-greatest-praise-it) Prahy

Rozjezd. Čtyři ráno. Dvě odhadem čtrnáctileté dívky. Jedna má takový ten rebelský punky vzhled, druhá je zavalitá, ne moc hezká, bude z ní typická brněnská hrča. Právě ta, dlachníc v rukou fotku odpreparovanou z průkazky na slevu na autobus a zbytek téhle průkazky, pronáší ke své kamarádce v podstatě monolog. (Přeskočil jsem fázi, kdy řešily, že jejich třetí kamarádka odešla na jiný rozjezd s Čtyřprsťákem, fázi, během které si slečny vzájemně proměnily své názory na tuto situaci.)

„Ale že je hezkej?… Jsem došla do tý hospy a on tam byl s kamošema. Pak přišel a jestli si můžeme sednout na bar. Tak jsme seděli na baru a povídali si. Pak jestli nepudem ven. Tak jsme šli ven a tam mě Jirka… jo, Jirka se jmenuje… tam jsme se začali cucat. Pak jsem mu ho začala kouřit. Říkal, že takhle mu ho ještě žádná holka nekouřila. Pak jsme si ještě chvilku povídali a že půjdem dovnitř na záchod. Tak jsme šli na záchod a tam jsme začali šukat. Jsme šukali a Jirka mi řekl, že se do mě zamiloval, že jsem fakt dobrá holka… Že je hezkej?“