Jestli existuje v mém širém okolí člověk, o kterém můžu s jistotou prohlásit, že setkání s ním bude stoprocentně prosto nudy a bude leckdy hraničit s průserem, je to Dominik. Dvacetiletý bratránek, nejmladší syn taťkova staršího bratra. (Svého času (a teď zase) jsem tak trochu sjížděl seznamku, tak kdo je na vizuální dojmy, může clickety clicknout.) Po roce, co jsme se viděli posledně, zavítal z Brna (jo, někdy se ani s lidmi z jednoho města rok nesejdete) i se svým otcem a jeho přítelkyní do Náměště. Sešli jsme se v neděli u dědy.

Můj smysl pro grafický design bytu (který kupříkladu nenalezne u Dubry) mi hned po příchodu hlásil: Tady něco nesedí. Lokace: Magazín s televizním programem. Specifikace: Hromádka smetí. Upřesněná specifikace: Vtip s vitamíny T, H a C. Dominik naplnil lístky tabákový papírek, smotnul, zapálil a podal dědovi. „Ale ty to kouříš špatně! Takhle z toho nic mít nebudeš,“ prohodil směrem ke kuřákovi, který za svůj život vykouřil víc cigaret, než je lidí v Náměšti. A zaskočený děda, kterému marihuana vháněla slzy do očí, se pokorně nechal poučovat, jak kouřit.

A Dominik si dal jednoho, druhého, nechal si nalít jedno víno, druhé, třetí, panáka slivovice, kterého zapíjel pivem, a když se strýc se Zuzanou zvedali, že pojedou, nikdo se nedivil, že Dominikovi se nějak nechce. Vesele všem připomínal, jak to s ním cvičí, a poprosil mě, abych se k nim připojil při návštěve babiččina hrobu. Co Jehova nechtěl, u hrobu narazíme na dědu Pavla (druhý babiččin manžel), zapřisáhlého jehovistu. Svým oblíbeným oslím můstkem, již mnohokráte praktikovaným, se dostal k tomu, že babička se určitě vrátí, že tu bude znovu, protože on věří na to vzkříšení. „Já si teda myslím, že veškerý vzkříšení je velkej nesmysl,“ prohodil Dominik směrem k člověku, který zná všechny lidi v Náměšti osobně, neb u každého minimálně jednou zvonil s poselstvím lepší víry. Tříminutová religionistická debata vháněla mi široký úsměv do tváře na místě, které něco takového snad nepamatuje.

Škoda že čtenářstvo není znalé košatosti rodiny Věžníků a vztahů mezi jednotlivými větvemi. Přihodil bych ještě něco, doplnil to Dominikovým návrhem, že mi dohodí jednoho svého hezkého kamaráda, nebo krátkou hádkou s babičkou, při níž procedil skrz zuby tím svým ležérním frackovským hlasem „Ale mě to je jedno, já to mrdám.“ Tak třeba někdy jiny.