Tečky za Radiem Student: Tečka třetí - osobní
Davi2, pod kapnou života, Deník VyVolených, žurnablog Březen 2nd, 2007Poslední tečka za osmnáctiměsíční existencí jedné nadějné rozhlasové stanice a důvody, proč si myslím, že pro měi pro rádio teď bude lepší, když tam nebudu:
1. nové vedení: Napřed to vypadalo, že nové vedení vnese nový dech. Nové koště… znáte to. Ale pak se ukázalo, že co se týče základního problému – komunikace – zůstal tento nevyřešen. Nemyslím si, že noví ředitelé jsou rytíři na bílém koni, nemyslím si, že staří ředitelé byli bezchybní. Mlžení, hraní si na upřímnost, dělání ramen… to nemusím.
2. jiná hudba: Když jsem si poprvé představil sebe v objetí srajdovité tvorby, šlo to. Myslel jsem si, že budu moct být jako Adela Banášová, která kolegu Parikrupovi prozradila: „Čo sa týka hudby, tú neriešim, som moderátor a nie je mojou prácou sa zaujímať o to, čo odznie pred mojim vstupom a čo odznie po mojom vstupe.“ Když jsem si podruhé představil sebe v pětihodinovém objetí srajdovité hudby bez možnosti úniku, navíc s povinným heslem „skvělá muzika“ na rtech, nešlo to. Chtěl bych být moderátor, ale mám vkus.
3. jiný termín: Martin mi nabídl ráno. Ano, ranní bloky jsou obecně na rádiích to nejprestižnější, co může člověk dělat. A já ty lidi obdivuju. Ale nemůžu to dělat. Nejsem na to jednoduše uzpůsoben fyziologicky. Jo, je fajn jít z práce a mít celý den ještě před sebou, s musicserverem ideálně slučitelná práce, ale já fakt nemůžu být někde na šestou, musel bych vstávat ve čtyři. To nejde…
Sám za sebe jsem svoje působení v rádiu uzavřel definitivně
v pátek. Byrokracie nového vedení konečně po několika dlouhých
týdnech svolila, že si můžu odnést svá data ze své složky
z rádiového disku. Vzít si cédéčko. Vrátit klíče. Vyklidit
šuplík. Kafe, pantofle, hrníček („Jak si člověk odnese
hrníček, je to definitvní…
“ – Lukáš Franz). Podívat se oknem do studia na
velikého Aleše Pudivítra, který v devadesátém osmém formoval můj
hudební vkus (přesně do doby, než jsem zjistil, že já se hudebně
vyvíjím, zatímco on ustrnul u Gigiho D'Agostina). Soucitně se podívat
na dvojici studentíků připravujících se horlivě na hlasové zkoušky a
přijímací pohovor na post moderátora. Zavřít dveře.

