Jeden aktivní posluchač (a jak se později ukázalo jediný – on položil před dveře stadionu, odkud rádio vysílalo, dvojici růží) jménem Robert uspořádal v sobotu pochod u příležitosti nedožitých patnáctin Rádia Hády a „konce“ Rádia Student.

Vinou špatného počasí, ne zcela nejvhodnějšího termínu a komunikačních šumů (Helena poslala desítky pozvánek se špatným názvem ulice) se na místě sešlo šest (slovy šest) lidí. Robert neskrýval své rozčarování, přesto jsme se vydali na procházku sychravým Brnem až ke studiu Studenta, kde jsme se důstojně a ve vší tichosti rozloučili.

Nechali jsme tak Rádio Student v klidu konečně umřít, jak si přál kdosi na diskuzi na serveru brnoinfo.cz. A to i přesto, že existují dva hlasy, které si myslí, že se musí přece stát něco velkého. Bohužel. Nemusí. Že to přece nemůže zůstat jen tak. Bohužel. Může.