Zase Praha, zase Akropole, zase narozeniny musicserveru. Vše podruhé, vše podruhé se mnou. Vše podruhé vydařené, fajn. Line-up pestrý, dokonce natolik, že jsem se těšil jen na dvě až tři jeho složky (z pěti). A dvě až tři složky mě nakonec i potěšily. S Honzou jsme následně rozebírali, jestli pro případnou příští oslavu zachovat zadání akustických koncertů. Jsem pro. Je fajn sledovat, jak s tím jednotlivé skupiny naloží. Folkové duo Kryštof, speciální Roe-Deer feat. Karzi a Lenka Dusilová (a Martin Ledvina!… a pak ten zbytek :-) ) byli nej (jen mi zvuk paradoxně u Roe-Deer moc neseděl – kopák, basa na max., zbytek neslyšet). Naopak Ready Kirken a Lety mimo potvrdily status kapel, který nebudu mít rád nikdy (někdy je pro mě obyčejná písnička málo).

Následné posezení se starou známou bandou pisálků, seznámení se s nováčky, pokec s Evčou, Tomem, jídlo (díky), nocleh (díky), jízda (díky). Zapomenout na blížící se ztělesnění noční můry (zkratka SZZ). Jednou za čas to je potřeba.

Aktualizováno: Pochopitelně jsem zas milion věcí zapomněl. Aspoň pár nejlepších hlášek:
„Nepodávej mi ruku. Nesmíme. Šéf to zakázal!“ (Topolánkovský únik Michala aka Richarda. Že by chtěl trumfnout Kombajnovo „Co to máš za zvyk podávat mi ruku?“? Nezadařilo se, ruce jsme si polopokoutně nakonec podali. ;-) )
„Akustický koncert neznamená, že si sednou na židle, ne?“ (Tomáš P. před koncertem Letů mimo)
„Ježišmarja, von je zblízka ještě ošklivější než na fotkách a zrovna musí stát těsně před náma.“ (Evie o Šmitym)
„Kdo se ti líbí nejvíc z britský scény?“ (Tom A.)