Šaškárnou v Hiltonu nazval Anděla kolega Luboš Kreč. Nechápal jsem tehdy, proč o tom tak smýšlí, dle mého měly předchozí ročníky, co se celkového vyznění týče, jakous takous úroveň. V neděli to bylo jiné. V neděli snad poprvé převážila šaškovitost nad úrovní. A může za to mnohé.

Jak mi správně přes rameno nadhodil Dubra – už ten název. Proč se v Améru nepředává Coca-Cola Grammy? Microsoft Grammy? Proč máme proboha Anděl Allianz? Neměli by křesťané protestovat podobně jako muslimové po zveřejnění M.K. (nevím, jestli už není považováno za morální zločin napsat slovní spojení vytvořené ze slov Mohamedova a karikatura)?

Jediné, co je na Martinu Hrdinkovi alespoň trochu zajímavé, je jeho barva hlasu. Toť vše. A toť na dvouhodinový přenos dost málo. Žádná dynamika, žádné charisma, žádný ajfr (copyright Gabriela Osvaldová). Jen trapné vtipy určené jeho nejbližšímu okolí (například nikým nepochopená narážka na parafrázi textu „Čím to je“ No Name).

Zvláštní dramaturgická vychytávka – nominace představí jedna osoba, výsledky vyhlásí druhá, vítězi nepogratuluje ani jeden. Prvními osobami celebs, druhými povinně všichni zástupci sponzorů nešetřící (ať nežeru – jen v jednom případě) obvyklými hemzy „Bavíte se?“. Nebýt toho týpka od fotbalistů, je to nuda. Ještě teda nebýt okamžiku, kdy se divák dozví, kolik dostal Český klip roku hlasů přesně (zpaměti), následovaného dramatickým nahlížením do obálky.

Celým Andělem Allianzem se táhnoucí dvě křivky – křivka oceněných a křivka živých vystoupení. První měla charakter klesající – z vrcholů nejmenších zel minima dosahující u kategorií skupina a zpěvák roku, druhá rostoucí – z transcenden­tálních hlubin Katapultu a zoufalého antizpěváka Oskara Petra až po bezchybné Tata Ahn (či jak se to) či Langerová Hradišťan medley alespoň částečně se snažící dosáhnout na netradiční muzikální grammácké kombinace (netýká se Dogy a Zeťové). Mimochodem, Clou si nešli pro žádného Anděla Allianze proto, že se potřebovali soustředit na své vystoupení, aby bylo co nejdokonalejší a kluci nevyvedení z konceptu. No… Mohli si klidně přijít pro všechny.

Ze všeho pak vyplynuly pro mě dva závěry. První, že nemusím závidět svým kolegům, že jsou v Akademii, páč tu sebranku by potřebovalo trošku (trošku hodně) přebrat a zbavit zmetků. Druhý, že pro letošek bych měl ten náš zatuchlý český rybníček sledovat ještě víc. Jo, neslyšel jsem desky Lenky Dusilové, Clou a ani jednoho oceněného ze žánrovek, a za to si nadávám. Na druhou stranu jsem taky neslyšel desky Chinaski a Petra Koláře, a to, si myslím, zas tak neva.