Kdybych musel psát recenzi, začal bych tou pohádkou. Tou, kterou Karl hodil až do třetího odstavce. Recenzi ale nepíšu – už je pozdě to cpát kamkoliv jinam než na blog. Tak jen zavýsknutí:

„†“ Justice je pro mě zatím deskou roku, ač pitevci Last.fm budou jistě hnípat. No jo, jenže tohle je totiž deska do uší a do ulice. Ve sluchátkách se mi na cestě do práce a zpět zřídka točí něco jinýho.

Je to, jako když šáhnete na něco, co je pod proudem. S prvním překompresovaným úderem kopáku v „Genesis“ do vás Justice vpustí svých dvě stě dvacet a pákou dolů zatáhnou až někde na konci „DVNO“ a možná ještě za chvíli. Jak kdy.

Jo, jsou tam Daft Punk a je tam všechno, co někteří alibisticky obhajují a druzí velkohubě odsuzují. Ale je to neskutečná jízda, takřka nevydejchatelnej nářez, ryzí zábava, syrový agresivní disco, jakkoliv tohle slovní spojení zní nesmyslně. Prostě za jedna.