Jako fakt už tuhle kapitolu svýho života mám uzavřenou, vzpomínky hezký, čo bolo, to bolo a tak dál. Ale stejně – určitá kapitola mýho života to stejně byla, takže nějaký pocity z toho, že Radio Student přestane být Radiem Student a začne být Free Radiem, nepochybně mám.

Když to navíc Radek Dresler podtrhne rozhovorem s Martinem Kaminským (všimněte si již samotného titulku, který z hlediska žurnalistiky bývá zpravidla tím hlavním, co rozhovor přináší) nezbývá než udělat trochu výrazněji to, co člověk v souvislosti se změnou tohohle rádia dělal nejčastěji, ať už to byl pláč, ironický či škodolibý smích, neúčastné pokrčení rameny, nebo obyčejný povzdech.

Kdybyste to nechtěli číst celé (ale stojí to za to, fakt, a není toho hodně – ani co do rozsahu, ani co do obsahu), alespoň pár špíčků:

„Muzika se bude vyvíjet pouze s přirozeným vývojem na hudební scéně reflektované v našem vysílání. I nadále chceme být v tomto ohledu sví a dávat posluchačům muziku, kterou nemají šanci slyšet v jiných rádiích, a pokud ano, pak jako jedni z nejrychlejších.“ – O hudbě.

„Naším cílem v tuto chvíli není expanze do regionů. Chceme především pracovat v prostoru, kde to známe a kde se můžeme naplno věnovat svým posluchačům…“ – Začátek odpovědi na otázku, jak rádio dosáhlo zlepšení signálu.

A perlec nakonec:

„Vzhledem ke stále vzrůstající kvalitě moderátorů a zpravodajů rádia jsme nyní schopni stejný objem informací sdělit za kratší dobu.“ – Na otázku, proč se v Již-brzy-free-radiu rozhodli požádat RRTV o snížení podílu mluveného slova z 25 % na polovinu.

Rádio Student jde zkrátka do kytek, a to definitivně.