„Bůh existuje, bůh je tady s náma a chce se s váma setkat!“ křičela hystericky ta holka, stejně hystericky pobíhajíc po Masarykově třídě a rozdávajíc letáčky. Mně ten leták dal její postarší kolega se slovy, že bůh je skutečnou osobou z masa a kostí a že i já se s ním můžu setkat (sektat, ha ha), když přijdu v neděli v devět ráno do Scaly. „A máte web?“ – „Máme.“ – „OK,“ rozloučil jsem se.

SEO Triumfálnímu centru víry moc nejde, a tak jako první na mě při googlingu vykouknul opoziční wordovský dokument. Jeho webová podoba je tady) a těch minut strávených jeho četbou lituju i teď míň než „minut strávených četbou tohoto letáčku“. Zejména hudební fanoušky nadchne empétrojka s kázáním „buchtě upe totálně miluje!“ (Lukáši, nech mi ji, já si ji použiju v nějakým mixtejpu sám ;-) ).

Ale protože jsem školou vychován k objektivitě, stránky na TCV jsou tu. Já s tím stejně nemůžu mít nic společného. Nezmění-li se právnická terminologie, do svazku manželského nevstoupím, když už ano, tak stejně nebude sedět pohlaví a tu masturbaci si taky občas docela rád dopřeju. Takže sorry, bože, ale za těchhle podmínek si setkání s tebou musím nechat ujít.