Vybavilo se mi to okamžitě a naprosto jasně. Animované filmy od Warnerů, nebo Hanna-Barbera. Záporný hrdina se nechá napálit, přelstít chytráckým klaďasem. V okamžiku zjištění, ať už je jeho původní vzhled jakýkoliv, proměňuje se v osla. Malého, hloupého, se záplatou na kožichu. A hýkne si. Střih.

Přesně v takového osla, ač v tomhle příběhu není kladných a záporných hrdinů, jsem se včera před spaním proměnil já. Ten osel tupě zíral na displej notebooku, myš v jeho kopytu přestala být ovladatelná, nezbylo než hýkat. Na seznamce jsem objevil Tomášův inzerát. Rozešel se se mnou ve středu večer, inzerát si podal ve čtvrtek ráno. „Hlavně abys byl v pohodě.“ Napsal jsem mu do odpovědi jenom „Cože?“ a přidal podpis. Na reakci čekám. Nejsem hysterka. Ale ani osel.

Aktualizováno: Tomášova odpověď na můj mail situaci neulehčuje. Prý to je starý inzerát, který server obnovil automaticky. Chtěl bych mu věřit, na to ale znám práci webových redakčních systémů moc dobře (a představa, že se automaticky zobrazují inzeráty dávno nežijících lidí, je absurdní). Požádal jsem ho o schůzku, kde všechno v klidu probereme. Nezlobím se, chci mít jen jasno.

Aktualizováno II: Příběh asi končí. Napsal, že ho uráží, když si myslím, že si vymýšlí. Já na to, že ho nechci urazit, i když je asi jediný uživatel Seznamu, kterému se samovolně publikují inzeráty, a i když chce mít od všech chlapů pokoj (čili i ode mě), požádal jsem ho o schůzku. Nechctěl jsem tohle řešit přes esemesky. Chtěl jsem mu jen říct, co si o tom všem myslím, celou záležitost jednou pro vždy uzavřít a od té chvíle se na ni dívat jen střízlivým pohledem. Žádná odpověď. Uzavřu to mailem. A pak? Vstříc lepším zítřkům. Dost možná nakonec že s jistým Jirkou, se kterým jsem dal včera nezávazný kamarádský pokec, což bylo ve finále přesně to, co jsem potřeboval. Ale o tom zas třeba někdy jindy. Iluze jsou pryč, ale prázdnota taky odchází.