Vyšlo jako první část série Zuřivý „takyreportér“ David v rámci dnešního Plátku Folkových prázdnin. A já slibuju, že to je moje poslední inspirace reklamou na Bonaquu. Možná… :-)

Možná ráno smotneš brčko a během odpoledne si na zámku dáš pár piv. Pak možná před holkama a klukama z Iyasy křikneš do účastníků dílny, že jimi právě vyřčené věty znamenají, že prostě nemáme všichni jen sedět, ale trsat s nima. Pak tě ale stejně něco zabrzdí, tak se stáhneš, chvilku si zabubnuješ a za odměnu koupíš lídrovi pivo.

Možná budeš ale ten druhej typ. Co přijde a na žvásty toho prvního nereaguje a na výzvy, že by bylo dobrý se přidat ke skupině a společně s nima si zatrsat klopíš oči do země, usilovně hledáš něco v batohu nebo aspoň řešíš strašně důležitou esemesku.

Možná budeš ten třetí typ. Ten, co to buď má v sobě, nebo mu stačí lehký hec „Půjdeš, že jo?“ a na tu výzvu o trsání se zvedneš. Možná víš, že to v sobě nemáš, ale je ti to jedno, protože tě tady přece skoro nikdo nezná a protože ty se chceš něco naučit a odvázat se. Možná to trochu v sobě máš a vidíš ty dva malý kudrnáče a víš, že teď sice ne, ale protože už třetí rok tancujou to samý (byť výborně), máš stejně reálnou šanci je časem dohnat. Tancuješ do divokýho víru bubnů, dáváš do toho všechno, vůbec nejseš trapná/ej, víš, že ti to něco dává, za odměnu dostaneš úsměv od exotické krásky nebo exotického krasavce a po cestě na koncert sklížíš pomyslné metály od kolemjdoucích, co tam taky byli, i když zrovna předtím něco fakt museli najít v tom batohu.

Třetí typ lidí potřebuje Hnízdo múz nejvíc. Možná vám tohle ulehčí cestu. Bon voyage!