Matthew Herbert - “Scale”: že by deska roku?
Davi2, audioblog Květen 23rd, 2006Je to možná trochu odvážné vykřikovat taková slova na základě poslechu čtyř písní a pohledu na dvě videa, ale vypadá to, že deska „Scale“ Matthewa Herberta bude přinejmenším dóóóst dobrá. Komplikovaný vymazlený pop s celým pytlem jazzu… Ale, co bych vám vykládal, jednak takoví rubínově modří už vědí, ostatní můžou strávit půl hodiny tady a budou vědět taky.
Květen 23rd, 2006 at 10.41
No nevím, půl hodiny času teď nemám, ale za to jsem už dvakrát slyšel novinku Péti Kotvalda a pravím: TO je deska roku. Bezpochyby!
Květen 23rd, 2006 at 17.49
Samozřejmě jsem měl na mysli zahraniční desku roku. Na domácí scéně je Péťa pochopitelně nepřekonatelný, tedy nedá-li se dohromady s další ikonou popmusic Stáňou Hložkem.
Ale půl hodiny si najdi, stojí to za to, přestože dost možná tomu Péťovi
to nesahá ani…
Květen 24th, 2006 at 9.29
No tak nevím, našel jsem tam hudby čtyři minuty, a celkem mi to i stačilo. Toto není můj šálek čaje, Zero 7 (abych zůstal u žánru) jsou mnohem mnohem lepší.
Květen 24th, 2006 at 21.19
Musíš i do tracklistu, ale, jak říkám, je to komplikačka, nic pro duše staromilé. Když pak koukneš i na ten třináctiminutový dokument, dozvíš se třeba, že to zní, jak to zní, páč bicí nahrával Herbert i uvnitř přílivu… Ale nechci vyzrazovat všechno. I když od Zero 7 tě to asi výrazně neodkloní, ti jsou samozřejmě jemnější, stravitelnější…
Květen 25th, 2006 at 7.42
Proč stavíš komplikovanou hudbu proti staromilství? Pusť si třeba Atom Heart Mother od Pink Floyd, to teprve něco uslyšíš, když chceš komplikovanou hudbu.
Květen 25th, 2006 at 7.45
Zkusím to…
Květen 30th, 2006 at 14.46
Pytel jazzu? Honem pryč! Já si radši ulítnu na nových Black Heart Procession… I když nenáročné oddechovky typu Priessnitz-Stereo taky nejsou k zahození…