Na teoretickém okraji svého bakalářského cyklu se ohlížím zpět, koukám kolem sebe a přemýšlím, co do budoucna. Nějak nemůžu dospět k závěru, který by se mi líbil.

Když na dni otevřených dveří před třemi lety na FSS, kdy se mluvilo o budoucnosti absolventů politologie, malovali krásné vidiny jistojistého uplatnění ve státní správě, vědeckou kariéru a prestiž pro případnou politickou dráhu, tušil jsem v tom lotrovinu, ale nechtěl jsem si ji připustit. Politologie, už jen to slovo byl zvuk jako hrom a když jsme pak napochodovali před doktora (dnes už docenta) Holzera a ten z nás rovnou udělal mladé politické vědce, budoucnost nemohla být růžovější. Na katedře se vědecky dařilo, z asistentů se stávali docenti, z docentů profesoři a vize budoucnosti v útulné kanceláři a prestiž titulu politický vědec naplňovala mladistvé srdce nadšením a radostí.

Jenže co, jenže nic. S podivem jsem tehdy vnímal exoty, kteří se nevěnovali jen čistotě humanitních věd, ale zabrousili i do oborů jako je právo nebo ekonomie a to ne druhým oborem, ale hnedle druhým studiem. Bláhovci, k čemu jim to mohlo být, když z nich měli vyrůst mladí politologové? Když se pak na konci prváku dostala na práva i Bára, se kterou jsem vedl přátelskou rivalitu, netrvalo dlouho a hned v lednu jsem odevzdával elektronickou přihlášku na právnickou fakultu. Jen tak, z prdele a pro trochu osobní prestiže. Když jsem pak na přijímačkách potkal půlku všech mladých nadějných politologů (ať už čistokrevných, nebo vztahařů a eurostudentů), měl jsem radost, jaká jsme to šikovná kasta. Politická věda stále trůnila na vrcholu mých priorit. Ani mě tak nějak extra nebolelo, že jsem se na práva nedostal a volný rok před dalším pokusem jsem chtěl věnovat svému koníčku – politické vědě. Hnedle z kraje semestru jsem se účastnil i konkursu na pozice v Institutu pro srovnávací politologický výzkum, ale pochodil jsem bledě a díky korektuře z angličtiny jsem se ocitl až na samém chvostu přihlášených. Co na plat, znalost slovíček a obratů nestačí, když nemáte FCE nebo CAE a nevíte, jak je tam korektně srovnat. Politická věda mě poprvé kopla do prdele. Autoremedura na studijním oddělení právnické fakulty vešla na scénu jako deus ex machina a já tak nastoupil na cestu studia Práva (kde jsem se odpočátku cítil jako vetřelec, když spolužák přijel do školy v novém Hummeru). V ISu jsem samožrejmě jako primární fakuktu nastavil FSS a jelo se dál.

V jisté chvíli jsem zjistil, že krom vývodů z Nozicka mě baví i pročítání teorie práva. A nakonec v obém přeci figuruje i Kant, takže jako doma… jako doma… Z ničeho nic se začalo zdát, že politologie není výlučnou disciplínou, nehledě na to, že za ty dva – tři roky se z několika málo politologických chovů stal velkoprůmysl a kdekterá regionální uni začala chrlit celá nová stáda, která, ač nedosahují kvalit plemenníků z FSS, jejich cenu na trhu značně snižují. A otvírání nových politologií se stalo masovým trendem, skoro jako svého času informatika – každá uni, ať humanitní či technická, má svoji informatiku, dnes už pomalu každá uni musí mít i vlastní politologii. Rozdíl je ovšem v tom, jaké je uplatnění. Průměrný programátor má nástupní plat kolem 25k (a to mu mnohdy stačí jen vychozená SPŠ s maturitou), průměrný politolog má nástupní plat dvakrát menší a je mnohde rád, že může někde na střední učit dějepis a občanku. Když už se na nějaké škole nová politologie nakonec otevře (jakože už skoro není kde), vždy raději šáhnou do řad vlastních absolventů, kteří ač formálně politologické vzdělání nemají, troufají si mnohdy bez základní znalosti diskursu i jednotlivých subdisciplín politologii učit s tím, že se to nějak poddá („Ekonomii bez vysoké školy pochopit nemůžeš, ale na politologii nic nepotřebuješ.“). Když se vám tak do vaší vědy sere každá nicka a všichni si myslí, že o věci vědí díky novinám to samé co vy, tak to na optimismu taky nepřidá. V televizi dnes kdejakého joudu s kdejakým komentářem vydávají za politologa, ač jeho odborně publikační činnost vykazuje nulu a řady natěšených gymnazistů se houfně hlásí na obor, neb doufají, že jednou budou v televizi komentovat také.

Začíná mi připadat, že být dnes politologem je jen zajímavé hobby, které je samo o sobě využitelné maximálně tak pro potěchu vlastního srdce a duše, protože k samotné kvalitní aplikaci na škole získaných vlastností se dnes už jeden nedostane (a od toho jsou pořád houfy talentovanějších) a na ten zbytek fachidioti odjinud stačí. Škoda snahy, kdybych nechtěl dodělat rozdělanou práci do konce, tak s tím seknu a jdu někam makat za pětku. Moje hodnota asi vyšší není a nebude.

Být politologem je na hovno.