Náplní práce ochranky u vstupu byla opět ona pseudodadaistická činnost – šacování a zabavování vlastního pití. Urputně přísnou důslednost pořadatelů v této věci nepochopím nikdy v životě. Protože jsme neměli novinářský vstup, mohl jsem snadno u vstupu přijít o minidisc. Jenže gorilu nechal mikrofon i s nahrávacím zařízením naprosto v klidu („Co je v té brašně?“ – „Minidisc.“ – „Aha.“), daleko víc ji zajímala má po tříapůlhodinové cestě prázdná(!) petka („To pití musíte nechat tady.“ – „Ta flaška je prázdná, ale klidně si ji nechte, když chcete.“).

Liberecký kraj se pyšní významnou památkou odkazující na nostalgii ných mladých let. Poznal jsem ji okamžitě. „Třeskoprsky!“ vykřikl jsem samovolně, když se za okny vlaku objevil Bezděz. To, že se mu v komiksu říká Bezzub, že Třeskoprsky jsou samotné Doksy a že jsem celou noc trsal u Blaťáku, jsem si dohledal až teď.

Na nádraží jsem se, poslouchaje cizí rozhovory domorodých teenagerů dozvěděl, že mimo technoparty se na jiné pláži konal koncert Kabátů! Tomu říkám možnost volby. Jo a chatka stojí sto páďo za noc, nezáleží na tom, kolik vás tam je. Vyjde levněji než stan.

Vtip reportáže bude spočívat v tom, že za Rádio Student tam nebyl vyslán David, ale indický kamarád Jáma Ráma, rostoucí rozhlasová celebrita. Anye z Alviku se to vysvětlovalo daleko hůř než třeba kolegovi Orbithovi, nějak jí to prostě hlava nebrala, ale nakonec jsme se domluvili a rozhovor proběhl bez větších problémů.

Boy George hrál ve výrazném třpytivém klobouku, který byl to jediné, co bylo vidět, když se obraz kamer, které ho zabíraly, promítl na projekční plochu. Kdyby byl za sebe poslal někoho jiného, nebo pod touto značkou vystupovali titíž lidé, kteří koncertují pod hlavičkou Groove Armada, nikdo by si toho byl snad ani nevšiml.

Naopak Toma Holkenborga aka Junkie XL poznali všichni. Fotek má spoustu, ukazuje se rád a stejně tak rád se předvádí. Hrál na fiktivní kytaru, hopsal, bavil se.

Zábavná byla taky hudební zásoba mnohých DJs. V diskotécé žádného z nich nechybí taková jména jako Michael Jackson, Depeche Mode, Coldplay, Blur či Bloc Party. Všechny samozřejmě v poněkud jiných verzích, než jak je běžný rozhlasový posluchač zná, mnohé však natolik populární, že během noci zazněly i dvakrát.

Skomírajícímu XMAGu se podařil vcelku dobrý tah – prodávat bývalé přílohy jednotlivých čísel coby samostatná cédéčka. Při hromadné koupi za velmi příznivou cenu. S Helenou jsme nad ránem odcházeli těžší o pětadvacet placek, lehčí o dvě stě padesát korun (slečna nám opravdu upřímně poděkovala – její náklad při cestě domů byl o pětadvacet placek lehčí :-) ) a já teď zase pěkně dlouhou dobu nemůžu říct, že nemám co poslouchat.