aneb druhý a zřejmě závěrečný díl z ne zcela nekonečného seriálu o hledání práce v jihomoravské metropoli…

Šlo to skoro jako po másle. Pár pohovorů a najednou je tu poslední den „svobody“.

Otevření očí. (Myslel sis, Věžníku / dosaď své jméno, čtenáři, že to, že máš žurnalku / dosaď svůj obor, čtenáři, znamená, že na tebe v médiích / dosaď instituci působící ve tvém oboru, čtenáři, čekají s otevřenou náručí? Pche!) Dvě ze šesti pracovních nabídek se nejenže týkaly mediální práce, byla to dokonce přesně ta práce, kterou dva roky dělám pro ms (editace textu, práce s webovými redakčními systémy, publikace). Prd. Jedno rádio („Příliš mladý a váš životopis mě nepřesvědčil o náklonnosti pouze k rockové muzice.“ :-D ). Prd. A to je dost vysoké procento.

Dost vysoké na to, abych se rozhodl začít pracovat tam, kde mě chtějí s tím, co (ne)umím. Takže od zítřka buduju svou kariéru v cestovním ruchu. A koníček zůstane koníčkem nebo se možná stane krásnou minulostí…

Jo a kdyby něco, stojím padesát tisíc korun (a není to plat).