Jo jo jo jo jo jo jo jóóó! Je to tam! Jsem vysokoškolsky vzdělán! Já su tak šťastné!

Bez diskuze nejhorší týden mého života je za mnou. Pondělí, kolem čtvrté odpolední. Připravuju se na to, že do konce týdne neuvidím Iva, protože pro mě bude existovat jen obrácená pyramida, tiskový zákon, Národní listy, Laswellův komunikační model a (kupříkladu) Apollinaire. Tu přichází mail od vedoucího práce s názvem „Diplomový problém“. Začínal tak hezky („Milý Davide.“), nesl ale informaci o tom, že oponent (pamětníci vzpomínají na ing. Burgra a mé patálie s ním ohledně žurnalistické praxe – ano, rozhlas a webový hudební server také JE žurnalistika – ten člověk je mi souzen) mou bakalářskou práci považuje za nevyhovující. Obhajoba bude boj. Dno.

Ale to už je dávno. Od psychického dna jsem se postupě odrazil (díky všem, co mi v tom pomohli) a přijal obhajobu jakožto sice nejtěžší část státnic, ale zároveň jakožto hru, kde má každý nějakou roli. Byl jsem schopný se i vrátit k učení a víceméně lehčími, či víceméně těžšími (ty dějiny kultury byly fakt fakt fakt hnusný a nikdo z nás si to nezasloužil) zkouškami se následně probojovat až k úspěšnému finále. Nakonec ani ta obhajoba nebyla takové drama.

Takže ještě jednou díky a ať už mi dopr NIKDY NIKDO neříká, že bakalář nic neznamená.