Nierika – Poison on Your Spoon: Tahle moje recenze po dlouhé době rozpoutala komentářovou bitvu. Už jsem psal, že kolegovi Franzovi závidím, že může napsat o jakýmkoliv pšouku, a stejně bude zahrnut komentáři nejrůznějšího typu? Mně se to dlouho nestalo. Dokonce tak dlouho, že ze samého absťáku jsem se do diskuze zapojil taky. Ale i když se v makrorecenzi „pravda ukázala“ (JB, jízda autem z Prahy do Brna, po oslavě narozek musicserveru) a „všichni dali víc“ (komentářový výkřik pod makroškou), můj názor na to cédéčko to moc nezměnilo. Už proto, že mnohé texty v onom makru byly podobné mému, jen v transformaci v číslo bod přidali. Tahle deska prostě deskou roku nebude.

To už spíš jí bude „Stereo“ Priessnitz. Zpočátku jsem se tomu bránil. Bavila mě pozice takřečeného neuwerthofoba. (Takřečeného proto, že si myslím, že Dušan Neuwerth je v Česku producentská špička, jen je jeho zvuk už natolik rozpoznatelný, že ztrácí určité kouzlo a volá po čerstvém větru. Proto jsem možná na jeho práci přehnaně přísný.) Tahle deska mě ale s každým poslechem dostávala víc a víc. Dostal jsem se do slepé uličky, co se týče výše zmíněné transformace v číselné hodnocení (dělá to stále větší problémy jen mně, nebo je to běžný stav?). Změť pocitů z celého alba se ustálila na hraně mezi nižším a vyšším číslem. Věděl jsem, že si budu vyčítat, ať už se rozhodnu jakkoliv. Rozhodl jsem se pro to vyšší. Vyčítal jsem si to.

Vím, že když jste muzikant-introvert, jsou pro vás rozhovory pro média (zejména rozhlas a televizi) velmi obtížnou záležitostí. Stejně obtížné je to ovšem i pro moderátora, který musí nějaké informace dostat, aby to nebyl jen monolog a aby i posluchač věřil, že s ním jste ve studiu. Pokuste se, prosím, udělat maximum pro vybudování alespoň minimální přátelské atmosféry. Myslel jsem, že Khoibu nic netrumfne. S ní jsem ovšem nacházel alespoň věkovou a hudebně-názorovou shodu. Karel Vepřek je ve čtvrtek překonal. Dokonce jsem získal pocit, že jesm mu osobně nesympatický. Těžko se tehdy pracovalo…

Dva linky, kde strávit celé dny (pouze pro jedince s hromadou volného času). Prakticky celá diskografie mého současného hudebního oblíbence numero uno Matthewa Herberta je na jeho webu. Nekonečným labyrintem pro srdce prahnoucí po rozšiřování obzorů je pak My Space. Mé tipy jsou Psapp, M. Craft, Hot Chip a lokální pamětníky bych rád upozornil, že brzy se rozjede i i2 (a o Jámovi jsem už mluvil?)

Dva kousky pro fandy coververzí: Shánějte Sugababes – I Bet That You Look Good on the Dancefloor (pův. Arctic Monkeys) a Corinne Bailey Rae – Venus As a Boy (pův. Björk). Příjemný poslech.