Jáma Ráma dostal nabídku od samotného Bruna Ferrariho na předskokanství. Sledujte Kapnu!

Prázdniny končí a škola… nezačíná. Musím si zvyknout na to, že teď je veškerý rozvrh v mé moci. Připravit se na zkoušku z němčiny by nemusel být až takový problém, když se dá vykonat po mailu, a dokopat se k psaní bakalářky? Kop! Kop!

V Instinktu vyšel článek Jindřicha Gotha o hudebních serverech. Formát magazínu mu neumožnil rozepsat se o problému rozmáchleji (sic!), takže je to takové letem-světem-dílko. Ale v pár věcech má občas pravdu. To rozebírat nechci. Rod Stewart mi bude stejně asi osudný navždy. Neměl by se nechat přejmenovat, abych se nemusel stydět vždycky, když pustím mezi čtenáře Stewarda? Kolik je Stewartů? (Následuje odpověď kolegů s větším rozhledem v podobě seznamu několika dalších jmen.) Spíš mě zarazilo, že existuje názor (ne v tom článku, jinde), že v redakci umějí psát jen dva lidi, zbytek za nic nestojí. Nezdravé sebevědomí? Nekončící puberta? Sebestřednost?

Mácháč vyšel. Tahanice o zařizování akreditací rozebírat nebudu, povzdechli jsme si s Helenou nad obyčejnými lístky dostatečně. Samotná akce by byla mohla mít úplně jinou atmosféru, kdyby počasí bývalo bylo spíše letní než podzimní. Aspoň že nepršelo. Boy George byl zábavný, ale ne natolik, aby to člověka bavilo celou dobu, Junkie XL ušel (asi jako na desce… jen co ta recka vyjde) a zbytek (až na Talla s Anyou z Alviku a Orbitha) byl takový jednotvárný. Taneční hudba je zřejmě opravdu v krizi.

Tipy do uší? Electro-punkerky Peaches, podobně hráblí Stereo Total, Cornerovy IAMX, šramlovití Gogol Bordello (jo, objevil jsem si je dávno poté, co se za přispění Tondy Kocábka stala deska „Gypsy Punks“ albem týdne), zasněné Calexico či Sufjana Stevense nebo glitchoidní Matmos.

A politická situace? Neptejte se, řekl jsem si, že nebudu mluvit sprostě.