Ivo se mi vrátil z Němec po týdnu. Prý shledal nedostatky ve znalosti sloves, které by mu bránily něčemu víc než nudě, a tak to zabalil. Taky dobře. Vlastně, proč si nezakřičet? Výborně! Už jsme spolu měsíc.

Připadám si strašně důležitej. Jen co vypadnu z rádia (Folkové prázdniny 2006 – povídání první, druhé, objev letošního ročníku – Dobet Gnahoré), každý druhý den telefonát odtud (jasně, hlavně chtěla kolegyně Kamila živý telefonický vstup z FP, ale což) a vůbec spousta lidí mi najednou potřebovala volat. Začalo ve mně boptnat nutkání mobil vypnout a na měsíc uložit do šuplíku. Takže kdybyste se mě někdy nemohli dovolat, rousseaouovsky se vracím k přírodě.

Čím dál větší problémy mi dělá proměnit svoje slova v recenzích v číslo 1 až 10. Podezřele často jsem na hranici mězi dvěma a vždycky bych se v takové chvíli na celou recenzi nejradši vybodl. Naposled Glen Hansard a Markéta Irglová – The Swell Season. Asi si osmičku zaslouží, ale to že jsem ji nedal Skye – Mind How You Go, si budu vyčítat asi už navždy.

Ondra se mi směje a nechce to přijmout, ale posledních pár dní cítím ve vzduchu regulérní podzim. Nálada se mi mění do melancholična, do iPodu se mi brzo vrátí soundtrack k „Six Feet Under“.

R.I.P., Paskvil.