Kapna v.2007

Mám pocit, že čím dál tím víc lidí to nemá rádo – bilancování, řazení, hodnocení, shrnování a publikaci toho všeho. NICMÉNĚ pro ty, kteří takovéhle věci aspoň rádi čtou, je tu opět celoroční shrnutí roku právě uplynulého tak, jak jej vnímala má maličkost.

V osobním životě se loni udála věc, kterou bych nepřál zažít nikomu. (Ne, v archivech Kapny nehledejte, ani na blog jsem to nepsal.) Občas se divím, že mě po tom všem neopustil humor. Jedno mi to ale dalo – rozpoznávat věci, na které má smysl reagovat, od těch, na které reagovat je nicotné a marné. Rozpoznávat kritiku konstruktivní od rozmazleného prskání a dle toho se zařizovat. Rozpoznávat věci důležité od nedůležitých. Dosti však potemnělých událostí a jejich pozitivních (sic!) dopadů. Našel jsem si práci, ve které jsem v celku spokojen. Škoda že na úkor ní šly stranou všechny koníčky včetně toho nejoblíbenějšího – muziky. A tak se stalo, že toho buď tolik dobrého nevyšlo, nebo jsem toho letos extrémně moc zkrátka prošvihl.

Přesto to nejdůležitější v hudbě 2k7 mě neminulo – nu-rave (pakliže existuje ). Ještě za dob Klaxons jsem to měl za krátkodechou záležitost. Nebavilo mě to. Bavit začalo v okamžiku, kdy to začalo být víc rave než indie. Zvuk pro rok 2007, to jsou jasně Justice. Dostali mě úplně. Celá deska. Zbytek téhle vlny jsou spíš výrazné skladby ztrácející vedle sebe na jednom albu náboj (přihodilo se deskám rozjuchaných Muscles a neskutečně agresivních Boys Noize).

Druhým zvukovým otiskem uplynulého járu je pak tzv. tajemný Burial. Dubstep neposlouchám, první Burialova deska mě nebavila, ta druhá, loňská, je to samé, co ty dvě z předchozího odstavce (každá skladba je sama o sobě nářez, na albu se ale slévají), ale skladba „Archangel“, to je něco. A pak že už nejde slyšet dosud neslyšené… Cha!

A prognóza pro rok 2k8? Inu, devadesátky se už tak trochu konají, přesto revivalu dance-flooru s typickými černo-bílými dvojicemi, na které jsem se tak těšil, se asi nedočkáme. Vlna nu-raveu bude narůstat do rozměrů tsunami, až nastane okamžik, kdy si propocení clubbeři budou chtít dáchnout… znovuzrodí se chill-out.

Jako fakt už tuhle kapitolu svýho života mám uzavřenou, vzpomínky hezký, čo bolo, to bolo a tak dál. Ale stejně – určitá kapitola mýho života to stejně byla, takže nějaký pocity z toho, že Radio Student přestane být Radiem Student a začne být Free Radiem, nepochybně mám.

Když to navíc Radek Dresler podtrhne rozhovorem s Martinem Kaminským (všimněte si již samotného titulku, který z hlediska žurnalistiky bývá zpravidla tím hlavním, co rozhovor přináší) nezbývá než udělat trochu výrazněji to, co člověk v souvislosti se změnou tohohle rádia dělal nejčastěji, ať už to byl pláč, ironický či škodolibý smích, neúčastné pokrčení rameny, nebo obyčejný povzdech.

Kdybyste to nechtěli číst celé (ale stojí to za to, fakt, a není toho hodně – ani co do rozsahu, ani co do obsahu), alespoň pár špíčků:

„Muzika se bude vyvíjet pouze s přirozeným vývojem na hudební scéně reflektované v našem vysílání. I nadále chceme být v tomto ohledu sví a dávat posluchačům muziku, kterou nemají šanci slyšet v jiných rádiích, a pokud ano, pak jako jedni z nejrychlejších.“ – O hudbě.

„Naším cílem v tuto chvíli není expanze do regionů. Chceme především pracovat v prostoru, kde to známe a kde se můžeme naplno věnovat svým posluchačům…“ – Začátek odpovědi na otázku, jak rádio dosáhlo zlepšení signálu.

A perlec nakonec:

„Vzhledem ke stále vzrůstající kvalitě moderátorů a zpravodajů rádia jsme nyní schopni stejný objem informací sdělit za kratší dobu.“ – Na otázku, proč se v Již-brzy-free-radiu rozhodli požádat RRTV o snížení podílu mluveného slova z 25 % na polovinu.

Rádio Student jde zkrátka do kytek, a to definitivně.

„Za jedno opatření, které by českým výrobcům mělo pomoci proti řetězcům, však Klaus s Velebou označili lepší značení českých potravin. To by usnadnilo orientaci těm spotřebitelům, kteří chtějí dát přednost českým výrobkům. "Zákazník musí mít možnost jasně poznat, že si kupuje český výrobek,“ říká Jan Veleba." (ihned.cz)
Hm, a já myslel, že jsme vstoupili do Unie, abychom požívali společných výhod a užívali společného trhu. Trhu evropského, ne českého a cizáckého.

„Tinky Winky je podle tvůrců seriálu mužského pohlaví, má fialovou barvu a na hlavě trojúhelníkovou anténku. Nosí červenou tašku. Právě ta se stala trnem v oku některým polským konzervativcům, kteří si u Sowińské stěžují, že jde o dámskou kabelku a že v této kombinaci může být ukrytý homosexuální podtext.“ (ihned.cz)
No jasně, pryč s Tinky Winkym! Fuj. Ještě by se snad chtěl tulit k ostatním klučičím teletabíkům anebo nedejbože k tomu klučičímu vysavači a odstrkovat všechny holčičí teletabíky. Jako by nevěděl, že v Polsku se musejí tulit jedině chlapečci s holčičkama. Nikdy jinak. Hanba mu!

„Večernici“ Anny K jsem tenkrát v makru udělil nudnou pětku. Přesto si myslím, že tvorba téhle zpěvačky obecně jednoznačně patří k tomu lepšímu z české pop music, jakkoliv mě nebaví. Na čtvrtečním koncertě v Semilassu se to potvrdilo. Ale s „ale“.

Anna K tam natáčela DVD. Vybrala si Brno, protože, jak sama řekla, je v Brně nejlepší kotel. A lidi jí tuhle čest vraceli i s úroky. Dávali jí najevo, že jsou rádi, že to takhle cítí, ona jim zas bezostyšně dávala najevo, že je ráda, že jsou rádi… Co tím chci říct? Na tom koncertě došlo k propojení mezi umělcem a posluchačem, které je v hudbě tak důležité. Anna K dělá nějakou hudbu, jak jsem řekl, docela dobrou hudbu. Pak jsou tady lidi, které přesně tahle hudba oslovuje. A na koncertě si to užívají všichni, protože to všichni cítí stejně.

Odešel jsem před koncem, protože mě to nebavilo. Ale svým způsobem jsem si z toho odnesl pozitivní zážitky („Bylo to takové od srdíčka.“) Zkrátka Anně K i všem těm lidem okolo bylo v tu chvíli jedno, že té nové placce dal nějaký Věžník jen pět z deseti. Fungovalo to. A blyo to fajn.

Bez předchozího varování změnil server Aktuálně.cz v noci na dnešek design. Nu, nevím jak na Woknech, ale v Safari na Macu vypadá ten rozsypaný čaj velmi velmi velmi nepřitažlivě. V kombinaci s provokativní anketou („Líbí se vám nový vzhled?“)… nevim nevim… Posuďte sami:

Zdroj: Aktuálně.cz

Pozdě, ale přece jsem zkouknul záznam letošního předávání cen APH. A…?

• Vykopávky na pódiu: Chvílemi to lehce lepší, chvílemi to hodně horší z české pop music s Olympic a Ledeckým v čele, naházené za sebe bez jakékoliv koncepce a smyslu.
• Vykopávky v ukázkách: Nesmyslné podkreslení nominace Dana bárty v kategorii Bárta roku skladbou ze čtyři(!) roky starého alba „Entropicture“ a podobné případy – absentující důkaz, za co konkrétně ti lidi byli nominovaní.
• Role nerole: Chvílemi moderující a oceňující a chvílemi oceňovaný Richard Krajčo. To je absurdní. „Vemte to tady na chvíli za mě, já si zas musím odskočit.“
• Celková absence dramaturgie: Ty výročí těch pořadů se připomínaly proč?
• Neskutečně nesmyslné množství lidí protíkající pódiem: Kolik teda bude těch moderátorů? Kdo bude co uvádět? Jakou roli v tom všem má Juchelka? A Meky?
• Lačné pohledy bulvárních saní, ve které se proměnili v okamžiku ocenění Karla Svobody všichni divácí v hale i u televizí. Do jednoho.
• Hrstka pozitiv: Nevyhrál Kabát, zahráli Gulo čar.

Vlastně jsem pořád čím dál radši, že s APH nemám nic společného, a čím dál tím neradši za všechny kolegy, co se snaží dát tomu všemu nějaký smysl, a ono to je nakonec vždycky zase horší než loni.

„Na tuto otázku by měl odpovědět zajímavý projekt Shutdown Day, který má ukázat, kolik lidí vydrží 24 hodin bez zapnutého počítače. Letošní Shutdown Day připadá právě na dnešek 24. března 2007, takže pokud byste se chtěli zúčastnit, musíte počkat zase napřesrok.“

Zdroj: Aktuálně.cz

Jinými slovy – špatný způsob čištění zubů infarktům a dalším srdečním chorobám zamezuje… A teď – co je správné, a co špatné čištění zubů?

Zdroj: Aktuálně.cz

Ale to bude asi tím jménem. Napsat titulek „Radio Wave končí s pozemním vysíláním“ zní přece jen líp než „Radio Student se úplně proměnilo“.

Jinými slovy, vlastně mě ve finále ani tak nepřekvapilo, že o Wavu, které „jen“ přestalo vysílat i po zemi, přičemž jinak se s ním vůbec nic nestalo, se píše i na kdejakém blogu, zatímco kompletní obrat hudebně-informační tváře Studenta se dočkal jediné zprávy v brněnském deníku Rovnost až po měsíci od této události, a to ještě zprávy nevalné kvality a nepřesných informací.

Je to tak, konečně jsem se dočkal: Radek Hulán české hudební publicistiky Petr Pliska poctil svojí osobou můj report ze Spermu. Velebte tento den. Volejte sláva a tři dny se radujte!

Aktualizováno: Už jsem zase jeden takovej.