Kapna v.2007

„Už pár týdnů se Brno trápí závažnou otázkou, kauza přesunu hlavního nádraží proti tomu byla pohádka o skákající bačkorce,“ začal vtipně svůj post na blogu serveru Aktuálně.cz Petr Minařík. Reagoval tak na webové prohlášení Nevítám.cz Petra Váši, v němž se ohrazuje proti tomu, že Daniel Landa se chystá uvést jeden ze svých počinů na prknech brněnského Národního divadla.

A?

No, Ondru napadlo, že si pronajmeme doménu vitam.cz. Teda ne že bych Landovi nějak výrazně fandil, vlastně mi je fuk, ale mometálně mě nenapadá nikdo, kdo by se se svým národním cítěním hodil k Národnímu divadlu víc…

„Ta přirozenost podle mě posluchače přitahuje. Navíc, člověk je od přírody líný, a tak je v bývalém Československu jen pár lidí, kteří se zajímají, co má nového Björk nebo Peter Gabriel,“ řekl serveru ihned.cz zpěvák slovenské skupiny No Name coby odpověď na otázku, proč je slovenský pop v Česku čím dál populárnější. A co na to „pár hudebních rozhlasových dramaturgů“?

Kreativita spam robotů mě nepřestává udivovat. Dubra ani netuší, o co přichází, když svůj spam koš nechává svému osudu. Nejen že mu tak může uniknout mail (Gmail nezvládá moc dobře filtraci při označování, co je spam, funkce označení, co spam NIKDY NENÍ A NIKDY NEBUDE, chybí, žel zcela), přichází navíc o úžasnou vizuální podívanou.

První fázi úklepových a roztomile překlepových spamů („Buy Xanas, Valiun, Vyagre!“) totiž v poslední době čím dál víc nahrazuje fáze šifrování. Slova jako „w4tch“, „repl1ca“, „dr@gs“ nebo „pen!s“ nedělají problém nikomu, kdo kdy viděl obal jakékoliv desky zpěvačky Pink. I „\/aliun​“ nebo „s'e_x“ ještě ujdou, ovšem takové „se>.<u@1“ nebo „>!ck“ už mi dávají fakt docela zabrat. Čím dál obtížnější dekódovatelnost sdělení žel však snižuje schopnost zaujmout – co bych klikal na nějaký klikyháky… – a spam tak pozbývá smyslu a stává se něčím, co pouze je.

Vysvětlujte to ale těm jedničkám a nulám na druhém konci…

Až si zase někdy budete říkat, že vaši nadřízení stojí za velký kulový a tak podobně, proklikněte se přes ten obludně napsaný mediashow-článek na video a buďte rádi, že nepracujete pod něčím takovým. Mně to docela pomohlo, a to mí nadřízení jsou fakt fajn.

Jako obvykle v abecedním pořadí.

Skladby

Výsadní postavení: Burial – Archangel

Apparat – Arcadia
Apparat – Fractales
Avril Lavigne – Girlfriend
Battles – Atlas
Britney Spears – Gimme More
De-Phazz – Hell Alright
Dntel with Mia Doi Todd – Rock My Boat
eggnoise – Anytime VII
eggnoise – Empty
Foo Fighters – Pretender
Gwen Stefani – Early Winter
Justin Timberlake – LoveStoned (Justice Remix)
LCD Soundsystem – North American Scum
LCD Soundsystem – Watch the Tapes
Mika – Grace Kelly (Linus Loves Remix)
Monkey Business – Kit Bike
Muscles – Sweaty
Planetakis – Pogo in the Shoes of Kylie Minogue
Rihanna – Umbrella ( + Vandalism Remix)
Róisín Murphy – Primitive
Róisín Murphy – Tell Everybody
Sia – Pictures
Sondre Lerche – Say It All
Teki Latex – Disco Dance With You
The Cinematic Orchestra – To Build a Home
Timbaland – Fantasy
Timbaland – Give It to Me
Traband – Vlaštovky
Trippple Nippple – PPP (Meatmix)
ZZT – Lower State of Consciousness (Justice Remix)

Alba

Výsadní postavení: Justice – †

4hero – Play With The Changes
Apparat – Walls
Beirut – The Flying Club Pub
Boys Noize – Oi Oi Oi
Britney Spears – Blackout
Chromeo – Fancy Footwork
Digitalism – Idealism
eggnoise – Albumen
Groove Armada – Soundboy Rock
Justice – †
Kaiser Chiefs – Yours Truly, Angry Mob
Kanye West – Graduation
Kate Nash – Made of Bricks
Robyn – Robyn
Sondre Lerche – Phantom Punch
Stateless – Stateless
Tata Bojs – Kluci kde ste?
The Bird and the Bee – The Bird and the Bee
The Cinematic Orchestra – Ma Fleur

Koncerty

Basement Jaxx, Rock for People, 6. 7.

Objevy

Black Akres
DJ Tommi Vega
Junior Senior
Planetakis
Sonority
Telefon Tel Aviv
The Puppini Sisters
Toxique

Zklamání

Khoiba – Mellow Drama
Kosheen – Damage
Matthew Herbert – Score
Seal – System
The Chemical Brothers – We Are the Night
Tracey Thorn – Out of the Woods

„Mimózy“ aka „Voni jo, já ne“

Björk
Radiohead
Sporto
Xavier Baumaxa

Vopruzy

Enrique Iglesias – Do You Know (Ping Pong Song)
Shaun Baker – V.I.P.

Průšvihy

Čtyřlístek, superkapela z Třeskoprsk

Mám pocit, že čím dál tím víc lidí to nemá rádo – bilancování, řazení, hodnocení, shrnování a publikaci toho všeho. NICMÉNĚ pro ty, kteří takovéhle věci aspoň rádi čtou, je tu opět celoroční shrnutí roku právě uplynulého tak, jak jej vnímala má maličkost.

V osobním životě se loni udála věc, kterou bych nepřál zažít nikomu. (Ne, v archivech Kapny nehledejte, ani na blog jsem to nepsal.) Občas se divím, že mě po tom všem neopustil humor. Jedno mi to ale dalo – rozpoznávat věci, na které má smysl reagovat, od těch, na které reagovat je nicotné a marné. Rozpoznávat kritiku konstruktivní od rozmazleného prskání a dle toho se zařizovat. Rozpoznávat věci důležité od nedůležitých. Dosti však potemnělých událostí a jejich pozitivních (sic!) dopadů. Našel jsem si práci, ve které jsem v celku spokojen. Škoda že na úkor ní šly stranou všechny koníčky včetně toho nejoblíbenějšího – muziky. A tak se stalo, že toho buď tolik dobrého nevyšlo, nebo jsem toho letos extrémně moc zkrátka prošvihl.

Přesto to nejdůležitější v hudbě 2k7 mě neminulo – nu-rave (pakliže existuje ). Ještě za dob Klaxons jsem to měl za krátkodechou záležitost. Nebavilo mě to. Bavit začalo v okamžiku, kdy to začalo být víc rave než indie. Zvuk pro rok 2007, to jsou jasně Justice. Dostali mě úplně. Celá deska. Zbytek téhle vlny jsou spíš výrazné skladby ztrácející vedle sebe na jednom albu náboj (přihodilo se deskám rozjuchaných Muscles a neskutečně agresivních Boys Noize).

Druhým zvukovým otiskem uplynulého járu je pak tzv. tajemný Burial. Dubstep neposlouchám, první Burialova deska mě nebavila, ta druhá, loňská, je to samé, co ty dvě z předchozího odstavce (každá skladba je sama o sobě nářez, na albu se ale slévají), ale skladba „Archangel“, to je něco. A pak že už nejde slyšet dosud neslyšené… Cha!

A prognóza pro rok 2k8? Inu, devadesátky se už tak trochu konají, přesto revivalu dance-flooru s typickými černo-bílými dvojicemi, na které jsem se tak těšil, se asi nedočkáme. Vlna nu-raveu bude narůstat do rozměrů tsunami, až nastane okamžik, kdy si propocení clubbeři budou chtít dáchnout… znovuzrodí se chill-out.

Jako fakt už tuhle kapitolu svýho života mám uzavřenou, vzpomínky hezký, čo bolo, to bolo a tak dál. Ale stejně – určitá kapitola mýho života to stejně byla, takže nějaký pocity z toho, že Radio Student přestane být Radiem Student a začne být Free Radiem, nepochybně mám.

Když to navíc Radek Dresler podtrhne rozhovorem s Martinem Kaminským (všimněte si již samotného titulku, který z hlediska žurnalistiky bývá zpravidla tím hlavním, co rozhovor přináší) nezbývá než udělat trochu výrazněji to, co člověk v souvislosti se změnou tohohle rádia dělal nejčastěji, ať už to byl pláč, ironický či škodolibý smích, neúčastné pokrčení rameny, nebo obyčejný povzdech.

Kdybyste to nechtěli číst celé (ale stojí to za to, fakt, a není toho hodně – ani co do rozsahu, ani co do obsahu), alespoň pár špíčků:

„Muzika se bude vyvíjet pouze s přirozeným vývojem na hudební scéně reflektované v našem vysílání. I nadále chceme být v tomto ohledu sví a dávat posluchačům muziku, kterou nemají šanci slyšet v jiných rádiích, a pokud ano, pak jako jedni z nejrychlejších.“ – O hudbě.

„Naším cílem v tuto chvíli není expanze do regionů. Chceme především pracovat v prostoru, kde to známe a kde se můžeme naplno věnovat svým posluchačům…“ – Začátek odpovědi na otázku, jak rádio dosáhlo zlepšení signálu.

A perlec nakonec:

„Vzhledem ke stále vzrůstající kvalitě moderátorů a zpravodajů rádia jsme nyní schopni stejný objem informací sdělit za kratší dobu.“ – Na otázku, proč se v Již-brzy-free-radiu rozhodli požádat RRTV o snížení podílu mluveného slova z 25 % na polovinu.

Rádio Student jde zkrátka do kytek, a to definitivně.

„Za jedno opatření, které by českým výrobcům mělo pomoci proti řetězcům, však Klaus s Velebou označili lepší značení českých potravin. To by usnadnilo orientaci těm spotřebitelům, kteří chtějí dát přednost českým výrobkům. "Zákazník musí mít možnost jasně poznat, že si kupuje český výrobek,“ říká Jan Veleba." (ihned.cz)
Hm, a já myslel, že jsme vstoupili do Unie, abychom požívali společných výhod a užívali společného trhu. Trhu evropského, ne českého a cizáckého.

„Tinky Winky je podle tvůrců seriálu mužského pohlaví, má fialovou barvu a na hlavě trojúhelníkovou anténku. Nosí červenou tašku. Právě ta se stala trnem v oku některým polským konzervativcům, kteří si u Sowińské stěžují, že jde o dámskou kabelku a že v této kombinaci může být ukrytý homosexuální podtext.“ (ihned.cz)
No jasně, pryč s Tinky Winkym! Fuj. Ještě by se snad chtěl tulit k ostatním klučičím teletabíkům anebo nedejbože k tomu klučičímu vysavači a odstrkovat všechny holčičí teletabíky. Jako by nevěděl, že v Polsku se musejí tulit jedině chlapečci s holčičkama. Nikdy jinak. Hanba mu!

„Večernici“ Anny K jsem tenkrát v makru udělil nudnou pětku. Přesto si myslím, že tvorba téhle zpěvačky obecně jednoznačně patří k tomu lepšímu z české pop music, jakkoliv mě nebaví. Na čtvrtečním koncertě v Semilassu se to potvrdilo. Ale s „ale“.

Anna K tam natáčela DVD. Vybrala si Brno, protože, jak sama řekla, je v Brně nejlepší kotel. A lidi jí tuhle čest vraceli i s úroky. Dávali jí najevo, že jsou rádi, že to takhle cítí, ona jim zas bezostyšně dávala najevo, že je ráda, že jsou rádi… Co tím chci říct? Na tom koncertě došlo k propojení mezi umělcem a posluchačem, které je v hudbě tak důležité. Anna K dělá nějakou hudbu, jak jsem řekl, docela dobrou hudbu. Pak jsou tady lidi, které přesně tahle hudba oslovuje. A na koncertě si to užívají všichni, protože to všichni cítí stejně.

Odešel jsem před koncem, protože mě to nebavilo. Ale svým způsobem jsem si z toho odnesl pozitivní zážitky („Bylo to takové od srdíčka.“) Zkrátka Anně K i všem těm lidem okolo bylo v tu chvíli jedno, že té nové placce dal nějaký Věžník jen pět z deseti. Fungovalo to. A blyo to fajn.

Bez předchozího varování změnil server Aktuálně.cz v noci na dnešek design. Nu, nevím jak na Woknech, ale v Safari na Macu vypadá ten rozsypaný čaj velmi velmi velmi nepřitažlivě. V kombinaci s provokativní anketou („Líbí se vám nový vzhled?“)… nevim nevim… Posuďte sami:

Zdroj: Aktuálně.cz