aneb druhý a zřejmě závěrečný díl z ne zcela nekonečného
seriálu o hledání práce v jihomoravské metropoli…
Šlo to skoro jako po másle. Pár pohovorů a najednou je tu poslední den
„svobody“.
Otevření očí. (Myslel sis, Věžníku / dosaď své jméno,
čtenáři, že to, že máš žurnalku / dosaď svůj obor, čtenáři,
znamená, že na tebe v médiích / dosaď instituci působící ve tvém
oboru, čtenáři, čekají s otevřenou náručí? Pche!) Dvě ze
šesti pracovních nabídek se nejenže týkaly mediální práce, byla to
dokonce přesně ta práce, kterou dva roky dělám pro ms (editace textu,
práce s webovými redakčními systémy, publikace). Prd. Jedno rádio
(„Příliš mladý a váš životopis mě nepřesvědčil
o náklonnosti pouze k rockové muzice.“
). Prd. A to je dost vysoké procento.
Dost vysoké na to, abych se rozhodl začít pracovat tam, kde mě chtějí
s tím, co (ne)umím. Takže od zítřka buduju svou kariéru
v cestovním ruchu. A koníček zůstane koníčkem nebo se možná
stane krásnou minulostí…
Jo a kdyby něco, stojím padesát tisíc korun (a není to plat).