Kapna v.2007

Davi2 vzal asi po tisíci letech do ruky tužku a fix a jal se kreslit! Kupodivu nezapomněl. Za Baileysku cokoliv, že…?

aneb Když 140 znaků stačí na pokrytí událostí čtyř dnů

Davi2 dělal MIDI-rozhovory, bojoval s technikou, koukal na studentské filmy a stěhoval se z domu A do domu B – do června minimálně je Zlíňanem.

Davi2 má v práci další finanční průser a přemýšlí, že kdyby byl dal výpověď už dávno, možná by mu to i s vyplacením se nakonec bylo vyšlo levněji. Hlavně by mu to bylo ušetřilo nervy.

Ano, já i Ondra pořád vesele žijeme a pořád čím dál víc prdíme na blog. Takže co nového a jiné postřehy?

• Včera to byly dva roky, co jsem s Ivem. A? Pořád zamilovaný. Snad čím dál víc. Stěhuje se ke mně a bude to legrace, protože do malinkého pokoje, kam se už stěží vejdou moje věci, budeme muset vměstnat ještě jednu takovou várku. Řešením bude speciální policový systém, který obepne celý pokoj a jehož součástí budou třeba i věšáky na oblečení nebo stoly. Je ve stádiu výroby a já se už nemůžu dočkat.
• Prožil jsem si první dvanáctihodinovou (nedobrovolnou) směnu. Cítím se posílen i znaven. Bez emocí. /Zdeněk Borovec/
• Kdo jste mi včera na Flédě sprostě sežrali ty bramborové placky, které jsem si poctivě nakoupil, zapomněl v práci, musel pak vyzvednout po cestě na Tranzistor, aby se přes víkend nezkazily, a nestihnul zanést někam jinam, takže je pak položil na sedačku ve „fotokomoře“, zhyňte v plamenech pekelných, hříšníci!
• Všimli jste si, jak trend „Nový a lepší“ vystřídal trend „Tradiční“? Skoro všechny oplatky se ted vyrábějí ne podle vylepšené receptury, ale podle té tradiční. Retro zasáhlo i gastronomii. Jen toho mamuta si prostě už neulovíme. Ani tradičně, ani jinak.
• Fanfárové prázdniny všem, kteří je mají, a sílu v práci všem, kteří na ně už jen vzpomínají!

Já to říkal – mezi tím, co dělám teď, a tím, co jsem vystudoval, existují souvislosti. Hmatatelné tu více, tu méně.

Třeba teď – pokud se od ponělka někdo dovolá do společnosti mých chlebodárců, uslyší nejprve můj vlídný hlas, kterýžto ho bude nabádat ke stisku toho či onoho tlačidla, aby se volající intuitivně nasměroval přesně tam, kam potřebuje.

Stal jsem se hlasem firmy.

aneb druhý a zřejmě závěrečný díl z ne zcela nekonečného seriálu o hledání práce v jihomoravské metropoli…

Šlo to skoro jako po másle. Pár pohovorů a najednou je tu poslední den „svobody“.

Otevření očí. (Myslel sis, Věžníku / dosaď své jméno, čtenáři, že to, že máš žurnalku / dosaď svůj obor, čtenáři, znamená, že na tebe v médiích / dosaď instituci působící ve tvém oboru, čtenáři, čekají s otevřenou náručí? Pche!) Dvě ze šesti pracovních nabídek se nejenže týkaly mediální práce, byla to dokonce přesně ta práce, kterou dva roky dělám pro ms (editace textu, práce s webovými redakčními systémy, publikace). Prd. Jedno rádio („Příliš mladý a váš životopis mě nepřesvědčil o náklonnosti pouze k rockové muzice.“ ). Prd. A to je dost vysoké procento.

Dost vysoké na to, abych se rozhodl začít pracovat tam, kde mě chtějí s tím, co (ne)umím. Takže od zítřka buduju svou kariéru v cestovním ruchu. A koníček zůstane koníčkem nebo se možná stane krásnou minulostí…

Jo a kdyby něco, stojím padesát tisíc korun (a není to plat).

aneb první díl z ne zcela nekonečného seriálu o hledání práce v jihomoravské metropoli…

Jsem odhodlán dělat v podstatě cokoliv, když mě to uživí a budu s tím aspoň částečně spokojen. Obchodní zástupci na serverech nabízejících práci? To zní dobře. Jenže… Obchodní zástupce se teď říká dealování, přátelé. Cinkat na zvonky v cizích městech, byť za (až) padesát tisíc? Díky, ale kvůli tomu jsem školu fakt nedělal. Prachy jsou krásná věc, ale štěstí si za ně nekoupíš…

Těšte se…