Já to říkal – mezi tím, co dělám teď, a tím, co jsem vystudoval, existují souvislosti. Hmatatelné tu více, tu méně.
Třeba teď – pokud se od ponělka někdo dovolá do společnosti mých chlebodárců, uslyší nejprve můj vlídný hlas, kterýžto ho bude nabádat ke stisku toho či onoho tlačidla, aby se volající intuitivně nasměroval přesně tam, kam potřebuje.
Stal jsem se hlasem firmy. 
aneb druhý a zřejmě závěrečný díl z ne zcela nekonečného seriálu o hledání práce v jihomoravské metropoli…
Šlo to skoro jako po másle. Pár pohovorů a najednou je tu poslední den „svobody“.
Otevření očí. (Myslel sis, Věžníku / dosaď své jméno,
čtenáři, že to, že máš žurnalku / dosaď svůj obor, čtenáři,
znamená, že na tebe v médiích / dosaď instituci působící ve tvém
oboru, čtenáři, čekají s otevřenou náručí? Pche!) Dvě ze
šesti pracovních nabídek se nejenže týkaly mediální práce, byla to
dokonce přesně ta práce, kterou dva roky dělám pro ms (editace textu,
práce s webovými redakčními systémy, publikace). Prd. Jedno rádio
(„Příliš mladý a váš životopis mě nepřesvědčil
o náklonnosti pouze k rockové muzice.“ 
). Prd. A to je dost vysoké procento.
Dost vysoké na to, abych se rozhodl začít pracovat tam, kde mě chtějí s tím, co (ne)umím. Takže od zítřka buduju svou kariéru v cestovním ruchu. A koníček zůstane koníčkem nebo se možná stane krásnou minulostí…
Jo a kdyby něco, stojím padesát tisíc korun (a není to plat).
aneb první díl z ne zcela nekonečného seriálu o hledání práce v jihomoravské metropoli…
Jsem odhodlán dělat v podstatě cokoliv, když mě to uživí a budu s tím aspoň částečně spokojen. Obchodní zástupci na serverech nabízejících práci? To zní dobře. Jenže… Obchodní zástupce se teď říká dealování, přátelé. Cinkat na zvonky v cizích městech, byť za (až) padesát tisíc? Díky, ale kvůli tomu jsem školu fakt nedělal. Prachy jsou krásná věc, ale štěstí si za ně nekoupíš…
Kapna.net, no vždyť to znáte.
