Kapna v.2007

„Ta přirozenost podle mě posluchače přitahuje. Navíc, člověk je od přírody líný, a tak je v bývalém Československu jen pár lidí, kteří se zajímají, co má nového Björk nebo Peter Gabriel,“ řekl serveru ihned.cz zpěvák slovenské skupiny No Name coby odpověď na otázku, proč je slovenský pop v Česku čím dál populárnější. A co na to „pár hudebních rozhlasových dramaturgů“?

Přes stránky musicserveru(!) jsem se dostal bannermostem na růžový plyš. GIANTmicrobes nabízí k prodeji něco, co by se dalo nazvat revolucí hračkářského průmyslu, posunutím hranic – plyšové buňky. Za dvě stě páďo tak své drahé polovičce ke svátku lásky (ano, myslím tím 1. máj) můžete koupit plyšový syfilis, plyšové HIV, plyšový svrab nebo alespoň plyšovu malárii. Pokud se budete držet při zemi a splynete s davem, koupíte plyšový neuron – je nejprodávanější. A nebo vám stačí obyčejná rýma?

Honzo, to je dobrej vál.

Kreativita spam robotů mě nepřestává udivovat. Dubra ani netuší, o co přichází, když svůj spam koš nechává svému osudu. Nejen že mu tak může uniknout mail (Gmail nezvládá moc dobře filtraci při označování, co je spam, funkce označení, co spam NIKDY NENÍ A NIKDY NEBUDE, chybí, žel zcela), přichází navíc o úžasnou vizuální podívanou.

První fázi úklepových a roztomile překlepových spamů („Buy Xanas, Valiun, Vyagre!“) totiž v poslední době čím dál víc nahrazuje fáze šifrování. Slova jako „w4tch“, „repl1ca“, „dr@gs“ nebo „pen!s“ nedělají problém nikomu, kdo kdy viděl obal jakékoliv desky zpěvačky Pink. I „\/aliun​“ nebo „s'e_x“ ještě ujdou, ovšem takové „se>.<u@1“ nebo „>!ck“ už mi dávají fakt docela zabrat. Čím dál obtížnější dekódovatelnost sdělení žel však snižuje schopnost zaujmout – co bych klikal na nějaký klikyháky… – a spam tak pozbývá smyslu a stává se něčím, co pouze je.

Vysvětlujte to ale těm jedničkám a nulám na druhém konci…

Je to prostě tím, že mám za sebou osobní zkušenost s aktivním telemarketingem. Takže když ta slečna zavolala, neposlal jsem ji do háje, ale trpělivě vyslechl (byť v pracovní době… pššš) a pak řekl, že nemám zájem. Načež se ji – jako správnou pracovnici telemarketingu – podařilo mě přesvědčit. Kreditka od Citibank je zdarma, tak proč ji nemít? Jen tak, řekl by Dubra. A proč ne? řekl jsem si já. Embossovanou kartu koneckonců nemám a může se (a bude se) velmi brzy hodit.

Splňoval jsem všechny podmínky k tomu stát se úspěšným držitelem karty zdarma. Tedy až na to, že na rozdíl od snad všech ostatních se má pracovní doba kryla s pracovní dobou slečny telemarkeťačky a pána obchoďáka. Nu naháněli jsme se riadně. Nakonec se dobrá věc podařila, já podepsal žádost a čekal na obálku s kartou.

Když obálka přišla, zdála se býti dosti měkká na to, že měla obsahovat plast. Jasně, nebsahovala. Jen strohé konstatování, že mojí žádosti nemůže být v tuto chvíli vyhověno. Protože se moje jen tak mezitím z turistických důvodů změnilo na opravdovou potřebu, šel jsem si do Citibank pro důvod, proč zrovna já teda jako nakonec mám ostrouhat mrkvičku. V Brně ho neznali, slečna mi ochotně vytočila číslo do pobočky v Praze, kde jsem se dozvěděl, že ty důvody se nesdělují.

Takže napřed jsem nechtěl, pak chtěl a nakonec nemohl státi se klientem Citibank. Škoda. Kreditka od Spořky je na cestě a i když nebude frí, kůl a hepi a zdarma, bude mi prozatím stačit. Na život i na jen tak. Děkuji.

Já to říkal – mezi tím, co dělám teď, a tím, co jsem vystudoval, existují souvislosti. Hmatatelné tu více, tu méně.

Třeba teď – pokud se od ponělka někdo dovolá do společnosti mých chlebodárců, uslyší nejprve můj vlídný hlas, kterýžto ho bude nabádat ke stisku toho či onoho tlačidla, aby se volající intuitivně nasměroval přesně tam, kam potřebuje.

Stal jsem se hlasem firmy.

Jako obvykle v abecedním pořadí.

Skladby

Výsadní postavení: Burial – Archangel

Apparat – Arcadia
Apparat – Fractales
Avril Lavigne – Girlfriend
Battles – Atlas
Britney Spears – Gimme More
De-Phazz – Hell Alright
Dntel with Mia Doi Todd – Rock My Boat
eggnoise – Anytime VII
eggnoise – Empty
Foo Fighters – Pretender
Gwen Stefani – Early Winter
Justin Timberlake – LoveStoned (Justice Remix)
LCD Soundsystem – North American Scum
LCD Soundsystem – Watch the Tapes
Mika – Grace Kelly (Linus Loves Remix)
Monkey Business – Kit Bike
Muscles – Sweaty
Planetakis – Pogo in the Shoes of Kylie Minogue
Rihanna – Umbrella ( + Vandalism Remix)
Róisín Murphy – Primitive
Róisín Murphy – Tell Everybody
Sia – Pictures
Sondre Lerche – Say It All
Teki Latex – Disco Dance With You
The Cinematic Orchestra – To Build a Home
Timbaland – Fantasy
Timbaland – Give It to Me
Traband – Vlaštovky
Trippple Nippple – PPP (Meatmix)
ZZT – Lower State of Consciousness (Justice Remix)

Alba

Výsadní postavení: Justice – †

4hero – Play With The Changes
Apparat – Walls
Beirut – The Flying Club Pub
Boys Noize – Oi Oi Oi
Britney Spears – Blackout
Chromeo – Fancy Footwork
Digitalism – Idealism
eggnoise – Albumen
Groove Armada – Soundboy Rock
Justice – †
Kaiser Chiefs – Yours Truly, Angry Mob
Kanye West – Graduation
Kate Nash – Made of Bricks
Robyn – Robyn
Sondre Lerche – Phantom Punch
Stateless – Stateless
Tata Bojs – Kluci kde ste?
The Bird and the Bee – The Bird and the Bee
The Cinematic Orchestra – Ma Fleur

Koncerty

Basement Jaxx, Rock for People, 6. 7.

Objevy

Black Akres
DJ Tommi Vega
Junior Senior
Planetakis
Sonority
Telefon Tel Aviv
The Puppini Sisters
Toxique

Zklamání

Khoiba – Mellow Drama
Kosheen – Damage
Matthew Herbert – Score
Seal – System
The Chemical Brothers – We Are the Night
Tracey Thorn – Out of the Woods

„Mimózy“ aka „Voni jo, já ne“

Björk
Radiohead
Sporto
Xavier Baumaxa

Vopruzy

Enrique Iglesias – Do You Know (Ping Pong Song)
Shaun Baker – V.I.P.

Průšvihy

Čtyřlístek, superkapela z Třeskoprsk

Mám pocit, že čím dál tím víc lidí to nemá rádo – bilancování, řazení, hodnocení, shrnování a publikaci toho všeho. NICMÉNĚ pro ty, kteří takovéhle věci aspoň rádi čtou, je tu opět celoroční shrnutí roku právě uplynulého tak, jak jej vnímala má maličkost.

V osobním životě se loni udála věc, kterou bych nepřál zažít nikomu. (Ne, v archivech Kapny nehledejte, ani na blog jsem to nepsal.) Občas se divím, že mě po tom všem neopustil humor. Jedno mi to ale dalo – rozpoznávat věci, na které má smysl reagovat, od těch, na které reagovat je nicotné a marné. Rozpoznávat kritiku konstruktivní od rozmazleného prskání a dle toho se zařizovat. Rozpoznávat věci důležité od nedůležitých. Dosti však potemnělých událostí a jejich pozitivních (sic!) dopadů. Našel jsem si práci, ve které jsem v celku spokojen. Škoda že na úkor ní šly stranou všechny koníčky včetně toho nejoblíbenějšího – muziky. A tak se stalo, že toho buď tolik dobrého nevyšlo, nebo jsem toho letos extrémně moc zkrátka prošvihl.

Přesto to nejdůležitější v hudbě 2k7 mě neminulo – nu-rave (pakliže existuje ). Ještě za dob Klaxons jsem to měl za krátkodechou záležitost. Nebavilo mě to. Bavit začalo v okamžiku, kdy to začalo být víc rave než indie. Zvuk pro rok 2007, to jsou jasně Justice. Dostali mě úplně. Celá deska. Zbytek téhle vlny jsou spíš výrazné skladby ztrácející vedle sebe na jednom albu náboj (přihodilo se deskám rozjuchaných Muscles a neskutečně agresivních Boys Noize).

Druhým zvukovým otiskem uplynulého járu je pak tzv. tajemný Burial. Dubstep neposlouchám, první Burialova deska mě nebavila, ta druhá, loňská, je to samé, co ty dvě z předchozího odstavce (každá skladba je sama o sobě nářez, na albu se ale slévají), ale skladba „Archangel“, to je něco. A pak že už nejde slyšet dosud neslyšené… Cha!

A prognóza pro rok 2k8? Inu, devadesátky se už tak trochu konají, přesto revivalu dance-flooru s typickými černo-bílými dvojicemi, na které jsem se tak těšil, se asi nedočkáme. Vlna nu-raveu bude narůstat do rozměrů tsunami, až nastane okamžik, kdy si propocení clubbeři budou chtít dáchnout… znovuzrodí se chill-out.

Prý jsem maskotem Kalvárie. Po roční pauze opět i se mnou. Dlouhodobý spor „Pučmeloun vs. Pučmelouch“ vyřešen – je to Pučmeloud. Nastolen nový dlouhodobý spor. Zapomněl jsem jaký. A slovy Dědka z cyniků: „Výlet to byl povedený. Nejvíce se mi líbilo, jak uši při zamrzání pálí a při rozmrzání svědí.“

A teď ta výzdoba (fotil Ivo):

2. místo
Kde: Praha, Žižkov
Co: instalace na pouličním osvětlení – dvojice beltémských hvězd ve formaci „anální sex“.

1. místo
Kde: Náměšť nad Oslavou, Petra Křičky
Co: Okenní výzdoba jednoho bytu. Okno: první panel – olbřímí Santa Claus nalepený přímo na tabuli, druhý panel – elektrický svícen a asi tři hvězdy a měsíc. Pod oknem – jakási jehličnanová girlanda zavěšená nedbalou elegancí křivě. Balkón: Santa velikosti asi 40 cm šplhající po jedné z příček, světelné žárovičky zavěšené na kraji jedné z prádelních šňůr ve formaci „shluk“, druhý žárovičkový řetěz, tentokráte ten druh, co je v plastové průhledné hadici zelené barvy, volně visící z balkonu ve formaci „obrácené L“, v panelech oken dvě řady svítících hvězd, svícen a svítící betlémská hvězda.

Nemám rád, když se potkají dvě akce v jeden den a já si musím vybírat. Většinou nejdu nikam. Nebo volím obojí. Jako v pátek 14. prosince. SA mělo vánoční večírek, Fléda slavila narozky.

La Grotta byla solidně zaplněná, ale ne přeplněná. Povinné pokrývky hlavy ukazovaly bohatou fantazii hlav pod nimi (mým favoritem byl obr-klóbrc z karimatky). Jídla a pití bylo dosti, aspoň po určitou dobu. Olympic Revival jsem vnímal jen jako kulisu, byť podoby leadera s originálním Jandou jsem si všimnout stihl. Moderátor, v běžném životě steward se svým výkonem držel statečně na hranici české hořkoskladké komedie (první otázka směřovaná na nejvyššího „Vy kouříte?“ se s nezvládnutou intonací proměnila ve skutečně neslušný návrh), samotný DJ (škoda že to Jámovi nevyšlo, třeba za rok) byl lepší, než jsem čekal, a sázel do lidí řízný disco-funk. V okamžiku, kdy se jeho produkce začala zvrtávat v aktuální pop-hity (Madonnino „Jump“) jsem sál opouštěl. V tombole jsem tradičně nic nevyhrál, byť nejvyššího chytla furiatská a jednu z cen několikrát znásobil.

„Pojďme do Charlie's,“ navrhovala Petra. Nemám to tam rád, snažil jsem se naši partičku přetáhnout na Flédu, což se poařilo do doby, než zbytek zjistil, že se ještě (bylo tři čtvrtě na jednu v noci) vybírá stokorunové vstupné. Zůstali jsme s Adrianou sami. A bylo to dobře. Fléda poměrně vrchovatě naplněna lidmi, z nichž mnozí vypadali, jako by neměli ani ponětí, jak se tam ocitli) a i ti moji oblíbení Greatest Hits Collective už hráli líp. Dal jsem si dvouhodinovou ukázku a jel domů.

Veselé Vánoce vinšuju!