Jak Flédě bylo sedm

Davi2, pod kapnou života, Deník VyVolených, audioblog Žádný komentář »

Nemohli jsme se s Helenou shodnout, jestli to bylo letos poprvé, co Fléda slavila narozeniny 22. prosince. Podle mě to bývalo vždycky 23., což je pro nás, duší stále Mimobrňáky, na pařby nejhorší datum, páč už jsme dycinky na cestě domů. Taky nevím, co je Gift, každopádně letost tyhle dvě akce proběhly dohromady a… nechal jsem si ujet všechny rozjezdy a jel až klasickou dopravou… takže to stálo za to.

Co za moc nestálo, byl zvuk na hlavním pódiu. Respektive jeho hlasitostní hladina. Z vystoupení CartonnageOhm Square a koneckonců i setu The Fakes se tak stával boltcervoucí rachot, ze kterého se jen tu a tam vyloupla nějaká melodie.

Nebýt tohoto, bavil by mě koncert Cartonnage hodně. Kabaretní kostýmy členů a členek kapely, nerušivé, ale přesto vtipně doplňující projekce a kvalitní pop. Věci, co jsem neznal (nepíšu report pro musicserver, takže můžu s klidem prohlásit, že fakt nevím, jestli jsou ty věci starší nebo novější), posouvají kapelu víc směrem do nu-ravu, absolutním důkazem tohoto posunu pak byla osmibitová verze „Happy Christmas (War Is Over)“ předvedená jako dárek Flédě k narozeninám.

Těsně před koncertem Ohm Square jsem dostal neukojitelnou chuť na mojito, protože v sále ale neměli mátu, byl jsem nucen se přesunout na barovou stage. Z koncertu tak mám spíše útržkovité zážitky potvrzující pocit čím dál větší suchopárnosti a vyčpělosti z této druhdy mé toliko oblíbené skupiny.

Na baru v tu chvíli rozehřívala tancechtivé známá partička Greatest Hits Collective, tradičně v nekompletním složení – to mi potvrdilo fakt, že výborní jsou jen v kompletní sestavě (jako tomu bylo na Mezipárty). Set byl v jednu chvíli přerušen koncertem brněnského kvarteta Mako!Mako, kterýžto byl zase důkazem toho, proč je dle mého ne až tak skromného názoru úplně pitomé uzavírat výroční žebříčky v půlce prosince. Zkrátka objev roku! Na JAMáky překvapivě civilní byť na znalostech postavený projev a aranže, sezpívané hlasy pod kontrolou, sehrané nástroje pod kontrolou a beatbox z mistra republiky 2007 k tomu, to vše podpořené silnou fanouškovskou základnou, prostě zábava.

Když to The Fakes na hlavní stagei kolem půl třetí zapíchli a „Pája“ se přesunul ke GHC, mohli jsme srovnávat. První grupa byla ve svém setu trochu tvrdší a zároveň úchylnější, druhá sázela na osvědčené klasiky prokládané čas od času nějakou tou vatou na oddych. Když se pak obojí spojilo, byly nejlegračněnší okamžiky, kdy „Pája“ pouštěl to, co jsme s Helenou nazvali „pražské hity“, které si užíval, rozhazoval rukama, zpíval a hopsal, leč poněkud osamocen. Inu, buď budou muset The Fakes jezdit do Brna častěji nebo nic.

„Tady tohleto obtloustlý, co tady tak vlaje mimo čas a prostor, to je Dup?“ optala se mě v jednu chvíli Helena. „Jo jo, všichni stárneme,“ odpověděla si sama. Každopádně všechno nejlepší, Flédo!

Dozvuky listopadové

Davi2, pod kapnou života, Deník VyVolených, audioblog, spazierblog Žádný komentář »

Richard mě nedávno upozornil, že na Kapnu opět nebezpečně sedá prach… Inu, píšu na blog zhruba tak často, jak čtu ostatní blogy (vlastně častěji, heh). Pavel P. na sobotním srazu „diletantní“ ( © Kid A… podle vzoru „impotantní“) redakce musicserveru prohlásil, že blogy vznikají jen proto, aby umřely.

Ovšem Kapna je a vždy bude výjimkou!

Bydlíme. Nemyslím si, že lepší než se stěhovat je vyhořet, ale příště si stoprocentně najímám lidi, kteří ty krámy odnosí za mě. Od toho přece vydělávám, kua ne? Tyto krámy už postupně začínají nacházet svá místa a já naopak začínám nacházet vše potřebné i to méně potřebné. Máme už i teplo v koupelně a dokonce i teplou vodu (juch!), jen pár detailů a můžeme uspořádat „večírek na zahřátí bytu“. Dal jsem si předsevzetí, že s jeho termínem předběhneme Velkopodnikatelovy.

Poměrně silná pracovní krize mě přinutila přehodnotit působení u zaměstnavatele. Takže začínám pomalu pokukovat po dveřích s nápisem „Východ“. A zároveň se tak nějak podvědomě začínám usilovněji věnovat činnostem, na které jsem poslední dobou neměl čas. K velké JB-ho radosti.

„Songs for Christmas“ Sufjana Stevense jsem si poprvé pustil asi před dvěma týdny, tedy snad ještě dřív než loni, nevím, jestli to něco znamená, berte to jen jako klasický bloggerský výkřik. :-)

Powered by WordPress | WP Theme & Icons by N.Design Studio
RSS článku RSS komentářů Přihlášení