Kapna v.2007

Kreativita spam robotů mě nepřestává udivovat. Dubra ani netuší, o co přichází, když svůj spam koš nechává svému osudu. Nejen že mu tak může uniknout mail (Gmail nezvládá moc dobře filtraci při označování, co je spam, funkce označení, co spam NIKDY NENÍ A NIKDY NEBUDE, chybí, žel zcela), přichází navíc o úžasnou vizuální podívanou.

První fázi úklepových a roztomile překlepových spamů („Buy Xanas, Valiun, Vyagre!“) totiž v poslední době čím dál víc nahrazuje fáze šifrování. Slova jako „w4tch“, „repl1ca“, „dr@gs“ nebo „pen!s“ nedělají problém nikomu, kdo kdy viděl obal jakékoliv desky zpěvačky Pink. I „\/aliun​“ nebo „s'e_x“ ještě ujdou, ovšem takové „se>.<u@1“ nebo „>!ck“ už mi dávají fakt docela zabrat. Čím dál obtížnější dekódovatelnost sdělení žel však snižuje schopnost zaujmout – co bych klikal na nějaký klikyháky… – a spam tak pozbývá smyslu a stává se něčím, co pouze je.

Vysvětlujte to ale těm jedničkám a nulám na druhém konci…

Je to prostě tím, že mám za sebou osobní zkušenost s aktivním telemarketingem. Takže když ta slečna zavolala, neposlal jsem ji do háje, ale trpělivě vyslechl (byť v pracovní době… pššš) a pak řekl, že nemám zájem. Načež se ji – jako správnou pracovnici telemarketingu – podařilo mě přesvědčit. Kreditka od Citibank je zdarma, tak proč ji nemít? Jen tak, řekl by Dubra. A proč ne? řekl jsem si já. Embossovanou kartu koneckonců nemám a může se (a bude se) velmi brzy hodit.

Splňoval jsem všechny podmínky k tomu stát se úspěšným držitelem karty zdarma. Tedy až na to, že na rozdíl od snad všech ostatních se má pracovní doba kryla s pracovní dobou slečny telemarkeťačky a pána obchoďáka. Nu naháněli jsme se riadně. Nakonec se dobrá věc podařila, já podepsal žádost a čekal na obálku s kartou.

Když obálka přišla, zdála se býti dosti měkká na to, že měla obsahovat plast. Jasně, nebsahovala. Jen strohé konstatování, že mojí žádosti nemůže být v tuto chvíli vyhověno. Protože se moje jen tak mezitím z turistických důvodů změnilo na opravdovou potřebu, šel jsem si do Citibank pro důvod, proč zrovna já teda jako nakonec mám ostrouhat mrkvičku. V Brně ho neznali, slečna mi ochotně vytočila číslo do pobočky v Praze, kde jsem se dozvěděl, že ty důvody se nesdělují.

Takže napřed jsem nechtěl, pak chtěl a nakonec nemohl státi se klientem Citibank. Škoda. Kreditka od Spořky je na cestě a i když nebude frí, kůl a hepi a zdarma, bude mi prozatím stačit. Na život i na jen tak. Děkuji.

Já to říkal – mezi tím, co dělám teď, a tím, co jsem vystudoval, existují souvislosti. Hmatatelné tu více, tu méně.

Třeba teď – pokud se od ponělka někdo dovolá do společnosti mých chlebodárců, uslyší nejprve můj vlídný hlas, kterýžto ho bude nabádat ke stisku toho či onoho tlačidla, aby se volající intuitivně nasměroval přesně tam, kam potřebuje.

Stal jsem se hlasem firmy.