Kapna v.2007

2. místo
Kde: Praha, Žižkov
Co: instalace na pouličním osvětlení – dvojice beltémských hvězd ve formaci „anální sex“.

1. místo
Kde: Náměšť nad Oslavou, Petra Křičky
Co: Okenní výzdoba jednoho bytu. Okno: první panel – olbřímí Santa Claus nalepený přímo na tabuli, druhý panel – elektrický svícen a asi tři hvězdy a měsíc. Pod oknem – jakási jehličnanová girlanda zavěšená nedbalou elegancí křivě. Balkón: Santa velikosti asi 40 cm šplhající po jedné z příček, světelné žárovičky zavěšené na kraji jedné z prádelních šňůr ve formaci „shluk“, druhý žárovičkový řetěz, tentokráte ten druh, co je v plastové průhledné hadici zelené barvy, volně visící z balkonu ve formaci „obrácené L“, v panelech oken dvě řady svítících hvězd, svícen a svítící betlémská hvězda.

Nemám rád, když se potkají dvě akce v jeden den a já si musím vybírat. Většinou nejdu nikam. Nebo volím obojí. Jako v pátek 14. prosince. SA mělo vánoční večírek, Fléda slavila narozky.

La Grotta byla solidně zaplněná, ale ne přeplněná. Povinné pokrývky hlavy ukazovaly bohatou fantazii hlav pod nimi (mým favoritem byl obr-klóbrc z karimatky). Jídla a pití bylo dosti, aspoň po určitou dobu. Olympic Revival jsem vnímal jen jako kulisu, byť podoby leadera s originálním Jandou jsem si všimnout stihl. Moderátor, v běžném životě steward se svým výkonem držel statečně na hranici české hořkoskladké komedie (první otázka směřovaná na nejvyššího „Vy kouříte?“ se s nezvládnutou intonací proměnila ve skutečně neslušný návrh), samotný DJ (škoda že to Jámovi nevyšlo, třeba za rok) byl lepší, než jsem čekal, a sázel do lidí řízný disco-funk. V okamžiku, kdy se jeho produkce začala zvrtávat v aktuální pop-hity (Madonnino „Jump“) jsem sál opouštěl. V tombole jsem tradičně nic nevyhrál, byť nejvyššího chytla furiatská a jednu z cen několikrát znásobil.

„Pojďme do Charlie's,“ navrhovala Petra. Nemám to tam rád, snažil jsem se naši partičku přetáhnout na Flédu, což se poařilo do doby, než zbytek zjistil, že se ještě (bylo tři čtvrtě na jednu v noci) vybírá stokorunové vstupné. Zůstali jsme s Adrianou sami. A bylo to dobře. Fléda poměrně vrchovatě naplněna lidmi, z nichž mnozí vypadali, jako by neměli ani ponětí, jak se tam ocitli) a i ti moji oblíbení Greatest Hits Collective už hráli líp. Dal jsem si dvouhodinovou ukázku a jel domů.

Veselé Vánoce vinšuju!

Jak do dna využít první pořádné dovolené? Zakončit ji non-stop pařbou? Hm, proč ne? Co třeba výlet do Prahy? MIDI LIDI a Digitalism plus podívat se, jak to točej ti v Praze (čti The Fakes a The Models), když my tu v Brně máme ty Greatest Hits Collective.

Rezervovat dvě jízdenky – jednu na pátou odpoledne, druhou na pátou ráno -, koupit vstupenku a s sebou dobrou náladu.

Jak to tam vypadalo, popsal dobře už Lukáš. Já bych asi k tomu dodal, že i přes špunty v uších to bylo ušiodrovnávající, že ty stroboskopy byly jen tak tak, rozvedl bych tu položku guest list (oblíbená to vyplísnívající pasáž mých reportů), i když tentokrát jsem měl víc pocit, že to ty „celebs“ i zajímalo (jako fakt), a příhodil bych zmínku o dvou maskotech následné after-party – Miss Blue-Velvet-I-Love-Every-Man a Mr Homeless-Dunno-How-I-Got-In-Here-And-Who-Let-Me-In. A pro nejbližší bych přidal mikropříběh o tom, kterak jsem vzplanul několikahodinovou platonickou láskou k mladičkému Hispánci, který ji však neopětoval (klasická love story s un-happy endem), a seznamoval se s UK-stags.

Jo a ti v Praze to točej dobře (The Fakes jsou hravější, víc jako GHC, The Models agresivnější a preciznější) a hlavně bylo fajn se bavit podobně jako třeba na Flédě a při tom slyšet i jiný vály.

Dospal jsem to v autobuse, odpoledne doma a postupně ještě během těchto dní.

Dobrá party.

… protitemelínští aktivisté z Rakouska se stávají našimi spolunocležníky a budou si muset najít jinou hru…

Hm, Ivo mě upozornil, že nosit na batohu placku s nápisem „Kluci, kde ste?“ může mít docela překvapivé následky. Teda ne že by na tom zas až tak záleželo. Nebo to vadilo. Nebo tak něco. Dobrý postřeh každopádně.

Zatím nikdo nic.

„Kluci, jestli budete mít čas, vytáhli byste stromeček?“ nadhodila kolegyně, když procházela obchůdkem. Kdy, když ne teď? pomyslel jsem si a jal se mít čas co nejdřív.

Stromek po loňském „sněhovém“ spreji vypadal jako plesnivý, to se vyřešilo smetákem a rychlou akcí na ulici.

Stojan nebyl úplně OK, křivost stromu se vyřešila víčkem na PET lahve vloženým pod jednu jeho nohu.

A pak se šlo zdobit. Začíná se žárovičkami. Napřed jsme je s Jirkou dvacet minut rozuzlovávali, pak společnými silami (zvolili jsme neobvyklou metodu – on motal stromem, já aranžoval žárovky) asi deset minut instalovali na strom, strčili do zásuvky – a nic. Doprčic.

Taky je u vás tak veselo?