Kapna v.2007

Jako fakt už tuhle kapitolu svýho života mám uzavřenou, vzpomínky hezký, čo bolo, to bolo a tak dál. Ale stejně – určitá kapitola mýho života to stejně byla, takže nějaký pocity z toho, že Radio Student přestane být Radiem Student a začne být Free Radiem, nepochybně mám.

Když to navíc Radek Dresler podtrhne rozhovorem s Martinem Kaminským (všimněte si již samotného titulku, který z hlediska žurnalistiky bývá zpravidla tím hlavním, co rozhovor přináší) nezbývá než udělat trochu výrazněji to, co člověk v souvislosti se změnou tohohle rádia dělal nejčastěji, ať už to byl pláč, ironický či škodolibý smích, neúčastné pokrčení rameny, nebo obyčejný povzdech.

Kdybyste to nechtěli číst celé (ale stojí to za to, fakt, a není toho hodně – ani co do rozsahu, ani co do obsahu), alespoň pár špíčků:

„Muzika se bude vyvíjet pouze s přirozeným vývojem na hudební scéně reflektované v našem vysílání. I nadále chceme být v tomto ohledu sví a dávat posluchačům muziku, kterou nemají šanci slyšet v jiných rádiích, a pokud ano, pak jako jedni z nejrychlejších.“ – O hudbě.

„Naším cílem v tuto chvíli není expanze do regionů. Chceme především pracovat v prostoru, kde to známe a kde se můžeme naplno věnovat svým posluchačům…“ – Začátek odpovědi na otázku, jak rádio dosáhlo zlepšení signálu.

A perlec nakonec:

„Vzhledem ke stále vzrůstající kvalitě moderátorů a zpravodajů rádia jsme nyní schopni stejný objem informací sdělit za kratší dobu.“ – Na otázku, proč se v Již-brzy-free-radiu rozhodli požádat RRTV o snížení podílu mluveného slova z 25 % na polovinu.

Rádio Student jde zkrátka do kytek, a to definitivně.

Kdybych musel psát recenzi, začal bych tou pohádkou. Tou, kterou Karl hodil až do třetího odstavce. Recenzi ale nepíšu – už je pozdě to cpát kamkoliv jinam než na blog. Tak jen zavýsknutí:

„†“ Justice je pro mě zatím deskou roku, ač pitevci Last.fm budou jistě hnípat. No jo, jenže tohle je totiž deska do uší a do ulice. Ve sluchátkách se mi na cestě do práce a zpět zřídka točí něco jinýho.

Je to, jako když šáhnete na něco, co je pod proudem. S prvním překompresovaným úderem kopáku v „Genesis“ do vás Justice vpustí svých dvě stě dvacet a pákou dolů zatáhnou až někde na konci „DVNO“ a možná ještě za chvíli. Jak kdy.

Jo, jsou tam Daft Punk a je tam všechno, co někteří alibisticky obhajují a druzí velkohubě odsuzují. Ale je to neskutečná jízda, takřka nevydejchatelnej nářez, ryzí zábava, syrový agresivní disco, jakkoliv tohle slovní spojení zní nesmyslně. Prostě za jedna.