Kapna v.2007

Pozdě, ale přece jsem zkouknul záznam letošního předávání cen APH. A…?

• Vykopávky na pódiu: Chvílemi to lehce lepší, chvílemi to hodně horší z české pop music s Olympic a Ledeckým v čele, naházené za sebe bez jakékoliv koncepce a smyslu.
• Vykopávky v ukázkách: Nesmyslné podkreslení nominace Dana bárty v kategorii Bárta roku skladbou ze čtyři(!) roky starého alba „Entropicture“ a podobné případy – absentující důkaz, za co konkrétně ti lidi byli nominovaní.
• Role nerole: Chvílemi moderující a oceňující a chvílemi oceňovaný Richard Krajčo. To je absurdní. „Vemte to tady na chvíli za mě, já si zas musím odskočit.“
• Celková absence dramaturgie: Ty výročí těch pořadů se připomínaly proč?
• Neskutečně nesmyslné množství lidí protíkající pódiem: Kolik teda bude těch moderátorů? Kdo bude co uvádět? Jakou roli v tom všem má Juchelka? A Meky?
• Lačné pohledy bulvárních saní, ve které se proměnili v okamžiku ocenění Karla Svobody všichni divácí v hale i u televizí. Do jednoho.
• Hrstka pozitiv: Nevyhrál Kabát, zahráli Gulo čar.

Vlastně jsem pořád čím dál radši, že s APH nemám nic společného, a čím dál tím neradši za všechny kolegy, co se snaží dát tomu všemu nějaký smysl, a ono to je nakonec vždycky zase horší než loni.

„Na tuto otázku by měl odpovědět zajímavý projekt Shutdown Day, který má ukázat, kolik lidí vydrží 24 hodin bez zapnutého počítače. Letošní Shutdown Day připadá právě na dnešek 24. března 2007, takže pokud byste se chtěli zúčastnit, musíte počkat zase napřesrok.“

Zdroj: Aktuálně.cz

Podle idnes nechtějí lidé platit u lékaře. Já zas nechci platit daně, všechny ty různá pojištění, chci si o svém zdraví rozhodovat a financovat jak já uznám za vhodné, jenže co nadělám?

Jinými slovy – špatný způsob čištění zubů infarktům a dalším srdečním chorobám zamezuje… A teď – co je správné, a co špatné čištění zubů?

Zdroj: Aktuálně.cz

Ale to bude asi tím jménem. Napsat titulek „Radio Wave končí s pozemním vysíláním“ zní přece jen líp než „Radio Student se úplně proměnilo“.

Jinými slovy, vlastně mě ve finále ani tak nepřekvapilo, že o Wavu, které „jen“ přestalo vysílat i po zemi, přičemž jinak se s ním vůbec nic nestalo, se píše i na kdejakém blogu, zatímco kompletní obrat hudebně-informační tváře Studenta se dočkal jediné zprávy v brněnském deníku Rovnost až po měsíci od této události, a to ještě zprávy nevalné kvality a nepřesných informací.

Je to tak, konečně jsem se dočkal: Radek Hulán české hudební publicistiky Petr Pliska poctil svojí osobou můj report ze Spermu. Velebte tento den. Volejte sláva a tři dny se radujte!

Aktualizováno: Už jsem zase jeden takovej.

Poslední tečka za osmnáctiměsíční existencí jedné nadějné rozhlasové stanice a důvody, proč si myslím, že pro měi pro rádio teď bude lepší, když tam nebudu:

1. nové vedení: Napřed to vypadalo, že nové vedení vnese nový dech. Nové koště… znáte to. Ale pak se ukázalo, že co se týče základního problému – komunikace – zůstal tento nevyřešen. Nemyslím si, že noví ředitelé jsou rytíři na bílém koni, nemyslím si, že staří ředitelé byli bezchybní. Mlžení, hraní si na upřímnost, dělání ramen… to nemusím.

2. jiná hudba: Když jsem si poprvé představil sebe v objetí srajdovité tvorby, šlo to. Myslel jsem si, že budu moct být jako Adela Banášová, která kolegu Parikrupovi prozradila: „Čo sa týka hudby, tú neriešim, som moderátor a nie je mojou prácou sa zaujímať o to, čo odznie pred mojim vstupom a čo odznie po mojom vstupe.“ Když jsem si podruhé představil sebe v pětihodinovém objetí srajdovité hudby bez možnosti úniku, navíc s povinným heslem „skvělá muzika“ na rtech, nešlo to. Chtěl bych být moderátor, ale mám vkus.

3. jiný termín: Martin mi nabídl ráno. Ano, ranní bloky jsou obecně na rádiích to nejprestižnější, co může člověk dělat. A já ty lidi obdivuju. Ale nemůžu to dělat. Nejsem na to jednoduše uzpůsoben fyziologicky. Jo, je fajn jít z práce a mít celý den ještě před sebou, s musicserverem ideálně slučitelná práce, ale já fakt nemůžu být někde na šestou, musel bych vstávat ve čtyři. To nejde…

Sám za sebe jsem svoje působení v rádiu uzavřel definitivně v pátek. Byrokracie nového vedení konečně po několika dlouhých týdnech svolila, že si můžu odnést svá data ze své složky z rádiového disku. Vzít si cédéčko. Vrátit klíče. Vyklidit šuplík. Kafe, pantofle, hrníček („Jak si člověk odnese hrníček, je to definitvní… “ – Lukáš Franz). Podívat se oknem do studia na velikého Aleše Pudivítra, který v devadesátém osmém formoval můj hudební vkus (přesně do doby, než jsem zjistil, že já se hudebně vyvíjím, zatímco on ustrnul u Gigiho D'Agostina). Soucitně se podívat na dvojici studentíků připravujících se horlivě na hlasové zkoušky a přijímací pohovor na post moderátora. Zavřít dveře.

More @: http://flickr­.com/photos/i2

Most @: http://flickr­.com/photos/i2 being my friend or family.