Kapna v.2007

Jeden aktivní posluchač (a jak se později ukázalo jediný – on položil před dveře stadionu, odkud rádio vysílalo, dvojici růží) jménem Robert uspořádal v sobotu pochod u příležitosti nedožitých patnáctin Rádia Hády a „konce“ Rádia Student.

Vinou špatného počasí, ne zcela nejvhodnějšího termínu a komunikačních šumů (Helena poslala desítky pozvánek se špatným názvem ulice) se na místě sešlo šest (slovy šest) lidí. Robert neskrýval své rozčarování, přesto jsme se vydali na procházku sychravým Brnem až ke studiu Studenta, kde jsme se důstojně a ve vší tichosti rozloučili.

Nechali jsme tak Rádio Student v klidu konečně umřít, jak si přál kdosi na diskuzi na serveru brnoinfo.cz. A to i přesto, že existují dva hlasy, které si myslí, že se musí přece stát něco velkého. Bohužel. Nemusí. Že to přece nemůže zůstat jen tak. Bohužel. Může.

Pavlínka si koupila počítač od té komunistické firmy jménem apple. A ze mě se tedy stal napůl switcher. A proto jsem si založil nový blog, který se bude věnovat pouze tomuto fenoménu. Články, které se budou týkat věcí kolem ovocnářské společnosti se budou objevovat pouze a jenom tam a nebudu zatěžovat čtenáře kapny, kteří převážně hledají věžnovi články o rádiu a muzice, jablečnými záležitostmi. SWITCH THEM ALL

Peachy Night aka Ovocnej čokoládovej byla povedená akce. Helena byla sice trošku zklamaná, že nepřišlo tolik lidí, kolik čekala (vystoupení odřekl i Marthen, neb mu bylo špatně), ale přišli občas vzácní hosté (první produkční RS Monika, která změnila zaměstnání po měsíci vysílání), prázdno rozhodně nebylo a aspoň jsme se nemačkali. A lidi se bavili (má androšová ségra a anti-party-akční Ondra s Pájovou included!), což byl důkaz, že jsme připravili dobrý večírek.

Jáma Ráma mash-up Show
Za podpory Indického velvyslanectví v Brně a Klubu přátel brněnských Indů se českému publiku poprvé předvedl indický student Jáma Ráma. Hodinu a půl trvající set mash-upů rozparádil návštěvníky na přijatelnou mez, největší úspěchy sklízely známé nápěvy Depeche Mode nebo Madonny. Kriticky nutno uznat, že ke konci, ač právě zde byly zařazeny vychytávky největší (Enya vs. Prodigy), docházela setu šťáva.

O kontrarevoluci, která nikdy nebyla
„To, co uvidíte, je zároveň premiéra a zároveň derniéra, protože hned jak přijdu domů, to úplně přestříhám a změním hudbu kvůli autorským právům,“ uvedl pseudodokument o jednom fiktivním rádiu jeho režisér Honza Motal, zvaný Motiv. Film sklidil zasloužené ovace. (Jeden barman druhému při pohledu na záběr Jámy Rámy: „To je úlet, pičo.“) Po promítání mě zastavil jeden posluchač ex-rádia a nadšeně mi sdělil: „Žral jsem ti to až do doby, než ses objevil na plátně, že ty a Jáma Ráma jsou dva různí lidi.“ (A nejsou? – pozn. aut. ) Film by se měl dočkat druhé premiéry buď v kině Art, nebo na Flédě, v plánu je jeho přihlášení na Brněnskou šestnáctku.

Greatest Hits Collective
Nestačil jsem se Toma a Paula (Robin nedorazil) zeptat, jestli neplánují se přejmenovat, když název jejich DJ teamu zní v překladu „největší hity“ (Kiss, pod. Krokodýl), což je jen kousek od „nejžhavějších hitů“ (současné Rádio Student). Příště. Kluci hráli dobře, bylo vidět, že na rozdíl od akce Itch My Ha Ha Ha na té naší do toho dávají všechno. Bavili sebe, bavili lidi, finální vášnivý tanec mě a Paula toho byl důkazem. V závěru mi Tom naznačil, že uskutečnit myšlenku kvalitní rozhlasové stanice nemusí být tak těžké. Prý mě kontaktuje. Jsem zvědav…

Díky všem, co přišli, všem, co dávali najevo, že se baví, všem, co se bavili, i když to nedávali najevo, Kamile, Simoně, Sylvě za pohoštění, Jámovi, Tomovi a Paulovi za show, Honzovi a všem, co hráli v dokumentu, za dokument, všem, co mi dali dárky, za dárky a hlavně Heleně za schopnost tohle dát dohromady.

Těšte se…

Berte, milí čtenáři, následující plakát jako srdečné pozvání do Brna. Rozhodnete-li se přijít, dejte, prosím, vědět, je to jen pro zvané (s konkrétními jmény), tak aby vás pustili dovnitř.

1. antikolektiv: Možná je to zvláštní kombinací mé introvertně-extrovertní povahy, ale mám pocit, že studijní systém na FSS neumožňuje vytváření nějakých trvalých kolektivů. Pokusy o jeho vytvoření jsou rozmělňovány v každém dalším semestru, kdy stále více dochází k promíchávání imatrikulačního ročníku s dalšími lidmi. Tehdy si člověk musí často vybírat – buď studovat, anebo se družit. Dával jsem přednost z mírné většiny první variantě, a tak kamarádských vazeb mé osoby s jinými studenty moc nevzniklo.

2. neinformovanost: Nejšokéznější zjištění za celé čtyři roky: Student něco potřebuje, jinak nebude připuštěn ke státnicím. Jenže nikdo neví přesně, co to je, neb se to mnohdy i každý semestr mění. Informace studijního oddělení a sekretariátu se mnohdy rozcházejí a jsou také občas opatřeny alibim „Nevíme to jistě.“ Kdo to ví jistě, se neví. Za této situace pak vzniká pochybný systém studentských tam-tamů.

3. teoretizování: Říkal jsem to za studia, říkám to i teď: poslouchat přednášky o tom, co bylo, že teď je Evropská unie, nebo o teoriích mediálních komunikací mě vždycky bavilo. Učit se to (nebo častěji jiné věci, třeba Paradigmatické systémy kultury) mi přišlo zbytečné. FSS a překvapivě i Katedra mediálních studií a žurnalistiky se vyznačuje kladením vysokých nároků na memorovací schopnosti studentů. A zavede-li se už na zmíněné katedře povinná praxe, dá to dost práce přemluvit vedoucího, že praxe v rozhlase a internetovém magazínu je též žurnalistickou praxí (můj případ, třeba se to od té doby změnilo). To se pak jeden plácá v teoriích vymyšlených lidmi, kteří třeba ani do novin nepsali, a když se pracně nabyté poznatky snaží uplatnit v praxi, je zpražen slovy šéfredaktora „Ale já to takhle nechci.“

4. anonymita: Souvisí do jisté míry s bodem 1, jehož je rozšířením i do řad lektorů. V důsledku ohromného množství přijímaných studentů dá jednomu pořádnou práci zapamatovat si jména svých spolužáků nebo (v případě lektorů) svých žáků. Nikdo neví, kdo jste, proč studujete, kam směřujete a co děláte. Škola se tak mění v továrnu na bakaláře/magistry. Státní závěrečné zkoušky jsou posledním pásem této manufakturní linky.

5. bourání mýtu vědy jako nezpochybnitelné instituce: Na to jsou expert právě sociální vědy. Stačí „jiný úhel pohledu“ a bakalářskou práci, kterou vedoucí označí za dobrou, označí její oponent jako nevyhovující, tedy o tři stupně hůře hodnocenou (můj případ). Představa o vědě jako něčeho spolehlivého vzala za své. Nejmenší společný jmenovatel pro dobrého sociálního vědce neexistuje.

Poté, co indického studenta Jámu Rámu označil v Xmagu D.A.Rodriguez za jeden z objevů roku 2006 (screenshot snad již brzy), objevila se před pár dny zmínka o jeho aktivitách i na serveru rave.cz!

Zdroj: rave.cz.

Jen asi měsíc poté, co jsem jeho blog odebral ze svých Bloglines.

Jen asi měsíc předtím, než jsem chtěl velkohubě prohlásit udržování adresy blueskin.blogu­je.cz v blogrollu za nedůstojné zacházení s mrtvolou (patří zakopat).

Blueskin je zas digitální.

P. S.: Sluší se odkázat na zdroj: Blog povýšený na publicistiku, část 1.

Zdroj: brnoinfo.cz v kombinaci s poslechem frekvence 107 FM.