Kapna v.2007

Jen co jsem v práci udělal vše, co normálně trvá týden, za tři dny, začala mi dovolená a já si konečně odpočinu od všech těch CSS stylů a XHTML kódu. Když řeknu dovolená, většina lidí v mém okolí se zeptá, ke kterému moři jedu. K žádnému, radší těch 8 dnů strávím na bezva festivalu v Náměšti nad Oslavou. Jako každý rok, tak i letos na přelomu července a srpna začínají Folkové prázdniny. Festival to moc známý není, o to si člověk víc užije tu „rodinnou“ atmosféru, mraky vynikajicích muzikantů a pěkné prostředí náměšťského zámku. Takže ti co by ode mě tento týden něco potřebovali, na internetu ať mě nehledají, celou dobu se budu pohybovat někde tady

Nová slova, která jsem se naučil: výbřed, -ča, -va.

Největší překvapení: Nierika, které to hrálo na pódiu tak dobře, že se mi začaly líbit skladby i z desky „Poison on Your Spoon“, které jsem dal šest z deseti, pročež jsem to Monice a Michalovi neměl ani odvahu prozradit (před rozhovorem pro rádio jsem se představil jen jako David ).

Největší zážitek: Gipsy.CZ, Skyline, „Sóčo, jak se to dělá s těma klíšťákama, -ča?“

Největší zklamání: Folk3mail (za to ale mohl zvukař), divadelní představení v místnůstce pro padesát prvních

Nejneočekávanější spojení: Midi lidi – Dekadentní divadlo Beruška – Rádio Student, Vítrholc – MF Dnes

Největší nepochopení: „Bílý potok“ (četba v literární čajovně), nečekaná zima (vrtochy počasí)

Radosti: košile ze sekáče za 35 Kč, medovník za 23 Kč

Pozitiva: atmosféra festivalu srovnatelná s Folkovkama, nákup jídla a pití v areálu festu možnost, nikoliv povinnost

Negativa: socky, brněnští čáraři included (to šetří několik týdnů na cestu do Boskovic, aby si tam mohli pořádně zasockovat?)

Když jsem o tom kdysi četl u Kombajna, smál jsem se a říkal si, že nesmím zapomenout. Zapomněl jsem. Před chvílí mi to jeden posluchač připomněl. Píšou o tom i někde na internetě. A o World Jump Day 2006 v originále tu. Klíčový čas. Zítra (20. 7. 2006) ve 12:39:13.

Aktualizováno: Zapomněl jsem.

(Tento odstavec je věnovaný mému novému vztahu. To jen, že ti, které by to nezajímalo, můžou přejít na další. ) Díky všem, kteří mi fandí a nový vztah přejí. Takže vlastně všem, páč jsem se s negativní reakcí nesetkal. Člověk míní, osud mění. Druhá směna rakouských úřednic usoudila, že to potvrzení, o kterém ta první směna tvrdila, že nepotřebuje, je strašně nutné. Ivo je stále v Česku, odjezd je odsunut na neurčito, a on zároveň cítí potřebu někam vypadnout zdokonalovat se v němčině. Takže se prý mám připravit na esemesku typu „Dnes rande uz nebude, jsem na ceste do Nemecka.“ Ale ať už pojede kamkoliv, nebude to na dva měsíce. Pocity mám smíšené, neb jsem samozřejmě rád, že je tady, ale padl mu určitý cíl… Trošku z jiného soudku: Nikdy bych neřekl, že v sobě najdu tolik odvahy, že mi nebude vadit držet svého milého na ulici za ruku. S Ivem jsem tu odvahu našel. Naopak se bavím reakcemi okolí. Mám pocit, že ačkoliv mnozí jsou s homosexualitou srovnaní, stejně vnitřně nečítají s tím, že by takový pár potkali na ulici ruku v ruce.

Tento víkend si ale vyzkouším platonický heterosexuální vztah. S Helenou pojedu na festival do Boskovic. Budeme spát spolu ve stanu, chodit po koncertech, do sekáčů, na mojito za dvaačtyřicet korun, na větrníky za osm a z těchto činností dělat hodinový pořad pro rádio. S tímhle pořadem to dopadá tak, jak jsem tušil. Jak to bude vypadat, je víceméně na mně. Takže je to vlastně v pořádku, protože se na tom s Helenou vyřádíme. Jen už jsem tam správně měl v tuhle dobu být. Ale člověk míní…

Stejně tak jsem měl být příští úterý v Praze. Rozhovor se Zero 7 by byl jedním z mých největších zážitků. Mám ty chlapy rád (nic sexuálního!). Jenže! Zase! Člověk míní… S managementem komunikace nedopadla, a tak se rozhovor uskuteční následně mailem. No, aspoň mě nebude mrzet, že je neuvidím naživo, páč by mě v životě nenapadlo, že jsou předkapelou Jamese Blunta, když (logicky! ) by to mělo být naopak. Takže jsem se na report z koncertu Blunta nenahlásil, čímž jsem zavřel bránu. Ona se teď sice pootevřela tím, že kolega, který to měl psát, nakonec nemůže, ale myslím, že by to asi stejně v tomhle případě nebylo ono. Počkám na někdy jindy…

Závěrem hudební tip pro všechny, kdo to nemají daleko do brněnského Wagnera: V přízemním obchodě s hudbou jsou všechna hudební DVD krom „Pulse“ Pink Floyd za padesátiprocentní cenu! Akorát se musíte smířit s tím, že už tam nejsou „Lazy Youth Old Beggars“ Monkey Business, „Nanotour“ Tata Bojs a „Onstage/Backstage“ De-Phazz, páč ty už mám (všechny dohromady za necelou tisícku) já. Děkuji za pochopení.

Amerika je závislá na ropě.

Na té fotce asi není kompozičně vůbec nic dobře, vězte však, že to je výsledek asi třetího pokusu, pak už nás to štelování přestalo bavit.

Tak prý to jde. Podle této stránky, stačí iPod, iTunes (ve verzi pro Windows) a synchronizování seznamu skladeb s účtem na Last.fm by nemělo činit problém. No uvidíme, jdu to vyzkoušet a pak vám řeknu

Na Seznamu na ch zapomněli.

Já teda nevím, ale na opakující se historii zřejmě něco bude. Iva jsem oslovil já (jako Tomáše), v podstatě jsem ho na rande uhnal (původně nechtěl). Je mu dvacet (jako Tomášovi), studuje Mendlovku (jako Tomáš, sesterský obor, se divím, že se neznají) a jiskra přeskočila hned na prvním rande (jako u Tomáše).

Cítím, že do toho zase začínám padat. Doháním resty – čtu blogy, ale nebaví mě to, měl bych doposlouchat asi patnáct Jukeboxů na musicserveru, abych byl v obraze, ale nechce se mi do toho, ještěže stíhám (neb musím) aspoň korektury a rádio. Ale chtěl bych být s ním.

Jenomže! Nebyl by to Věžňa, aby v tom nebyla nějaká komplikace. Týden známosti a budování vztahu a pak… tradá… Ivo odjede na dva měsíce do Rakous na praxi. A co teď? Cítím to datum jako nepříjemný deadline, do kterého se musím rozhodnout, jestli tento týden pojmu jako začátek vztahu, který bude pak hned zkraje (kdy bych s ním chtěl/potřebo­val/měl být každý den) přerušen, nebo jen jako „táborovou“ romanci. Dva měsíce je dlouhá doba, říkali mi to už aspoň tři lidi, hraničilo by to se sebetryznou, na druhou stranu cítím, že je mi s Ivem strašně fajn a že bych se měl pokusit to vydržet. Pokusit…

Aktualizováno: Tak jsem to zkusil risknout. Mám kluka. Na týden, nebo na hodně dlouho. Spolubydlící Petra řekla, že to prostě vydržím, tak to prostě vydržím.