Kapna v.2007

Jo jo jo jo jo jo jo! dal jsem ty kapitoly z bla bla, takže mám prázdniny! Jo jo jo jo jo jo! Radostně kopu aktovku ze schoů, jako ten chlapec v tom filmu o třech klonech a Čundrlíkovi, na nějž neplatil zákon kyje a tesáku (nemůžu si teď honem vzpomenout na název), křiče: *„Já mám prázdniny! Já mám prázdniny!“ Teda skoro. Oficiálně mě ještě čeká němčina, ale protože se budou vypisovat termíny ještě i v září, dám si rozvolněnou (tj.hektickou dvoutýdenní v srpnu) přípravu.

Chtěl jsem všechny materiály k tomu kurzu obřadně spálit, ale páč je ještě budu potřebovat ke státnicím, musím se krotit. V ledničce nic, oslvauju sirupem („Božka, otevři to.“ (Vm, byl to olej.)).

P. S.: Jsem rád, že někteří Ondrové a maminky mi věřili i tehdy, kdy jsem já sobě nevěřil. Jo jo jo jo jó!

Tak smirnoffff přestal blogovat. On to teda proklamovat hodně dlouho, ale trochu mu bylo líto mengelise. A ten, jež přišel o svůj píseček u smirnoffffa, rozhodl se razatně žádat u místo o nějaké to místo opět tady na kapně. No zprvu se mi nechtělo ho přijímat zpět po tom jeho patetickém opuštění. Ale přece jenom, jsem člověk hodný, tak jsem udělal kompromis. Vytvořil jsem mengelisovi jeho koutek na kapně: mengelis.kapna­.net. Časem mu udělám design a provážu to tak trochu s kapnou. Snad bude mít radost

Další věc a pro mě mnohem důležitější. Stal jsem se hrdým majitelem domény Lumix.cz na které spustím fotoblog provázaný s mým účtem na flickru. Tímto vyzývám všechny majitelé lumixu, kteří chtějí zadarmo přesměrování ze subdomény lumixu, či dokonce mail na této super doméně, tak ať si pospíší a za zpětný link z jejich stránek se to může stát skutečností

Na poslední výlet do Naloučan konaný minulou neděli jsem si vzal po dlouhé době i foťák. Smutek vystřídala nostalgie a pocit, že v Naloučanech je prostě krásně. A vždycky bude.

Víc na http://flickr­.com/photos/i­2.

Krom toho, že internetové seznamky jsou vskutku dobrodružné, ale kloudnou a slušnou odpověď abych pohledal, což má za následek fakt, že má osamělost mi leze do hlavy natolik, že mám sny, v nichž podvádím jednu známou s jejím manželem, nebo že po ICQ balím Lukáše Franze, jsem se seznámil s Pavlem.

Ozval se on. V profilu na seznamkách mám uvedenou zálibu v kvalitní hudbě. Napsal: „Pozor na mě, já mám rád klasiku a operu.“ Jasně, ťafka mezi oči, asi by to nikdy nefungovalo, přes ICQ jsme se utvrdili v tom, že vzájemně nejsme svoje typy, navíc jsem cítil, že na něj fakt nemám intelektově, na což bych si musel dlouho zvykat, ale myslím, že by z toho mohlo být fajn kamarádství. Nebo spíš známost.

Seznámili jsme se včera, dneska jsem byl u něj, protože chtěl vyfotit (ha, ode mě! ). Měl jsem tak možnost poslechnout si po dlouhé době opravdu drahé reprobedny, neb Pavel je audiofil. JM Lab Focal Electra nahlédnutí kupříkladu zde. Ty brďo, to byl zase poslechový orgasmus. Hlavní poznatek: Nekupujte si drahé bedny, posloucháte-li empétrojky v kvalitě pouhých(!) 256 kbps! Fakt!

… tak proto ten Potužník ne a ne zavolat…

Nezávisle na výsledku státnic, rozhodl jsem se kdysi, že po patnáctém červnu se budu bavit. Čeká mě sice dost možná druhý opravný z kapitol z bla bla a němčina, ale chtěl bych to aspoň trochu dodržet.

První částí téhle mise je inzerát. Zkusil jsem si podat inzerát na seznamce. Nic si od toho neslibuju, jen poznat nové lidi, z nichž aspoň někteří by mohli mít třeba i rozum. A od včerejšího večera se bavím víc, než bych čekal:

- ve funci vytipovaného partnera mi to napřed vyhodilo nějakou slečnu a pak heterosexuálního kuřáka pijícího i bez Míry;
- můj vzhled oznámkovalo už devět lidí, samé holky; posluchačce skupiny HIM se nelíbím vůbec;
- chce se se mnou seznámit uživatel mající místo jména číslo; napsal napřed jen, že se chce seznámit, ať napíšu, za dvacet minut poslal sekvenci znaků („ufdhgkdlsgů…“);
- první odpověď přišla už v noci; jistá Terka mi poslala link na stránku, kde se nabízejí úžasné přípravky na akné, jedné její kamarádce pomohly i od lupénky, prostě super.

Prostě super.

Tak je ze mě čtvrteční bakalář. Čtvrteční proto, že aby ze mě byl poloviční, musel bych projít oběma částmi včerejšího testu. A to se nestalo. Jako jedinému ze všech. Tradičně. Tušil jsem to, jen mě překvapilo, že jsem neudělal tu část, o níž jsem měl zato, že jsem udělal.

Přemýšlím – dělám moc věcí zároveň? Nemám něčeho nechat? Musicserveru? Rádia? Na úkor školy? Nemám nechat školy? K čemu jedno, nebo druhé? Nechtěl jsem dělat dvoje státnice zároveň. V lednu budu pravděpodobně dělat jednu a půl státnice (opakovat budu jen tu část, v níž jsem neprospěl). A nevím, jestli to chci/zvládnu a tak dále. Další várka smíšených pocitů se mi usídlila v hlavě.

Za slova podpory předem dík, přestože samotné vypsání se z toho mi vždycky pomůže nejvíc.

Tak jestli všechno dopadlo dobře, dneškem se uzavře polovina mého bakalářského studia. Jestli. Vždycky když mám pocit, že se to nepovedlo, na rozdíl od všech těch šprtů, kteří podobnou skepsí předjímají každý svůj plný počet bodů, mi to často spíš vychází. Jako vždycky mi stačily všechny přidělené papíry, jako vždycky si minimálně čtvrtina žádala další a další. To na náladě nepřidá. Pokud komisi bude stačit opravdu obecný přehled, mohl bych to mít v kapse, pokud se to boduje jinak, než tuším, opravný termín mě nemine. Rozhřešení nastane zítra.

Dostal se mi do rukou jeden časopis. Takové vlastně-ani-ne-tak-s-trochou-nadsázky-Bravíčko-pro-Brity. Jmenuje se to NME a čte se to enemí. Album „The Garden“ od Zero 7 v jeho útrobách bylo ohodnoceno dvěma body z deseti. Chápu, že komunikace tohoto magu směrem k cílové skupině je čistě účelová a že Británie je jinde a že to je taky snad jediná země v Evropě, kde nejsou britští (sic!) Zero 7 tak populární (za vysvětlení kontextu díky Killerovi), ale, slovy kolegy Tomáše Parkana, ta deska si to nezaslouží. Na druhou stranu, kdyby v Česku desky hodnocené dvěma z deseti zněly jako ‚The Garden‘, žilo by se nám tu tak dobře.

Sám sobě se divím, že ke vší té hromadě učení zvládám chodit do rádia, dělat pro musicserver a udržovat chod Bytu a své tělesné schrány. Dokonce jsem zas rozšířil své filmové obzory. „Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště“ jsem v posledních třech týdnech viděl dokonce dvakrát, což se mi nestalo už pěkně dlouho (oč je to kontrastnější s faktem, že vidím jeden film za dva měsíce), do kina jsme ve složení Ondra-Pavlínka-starý známý singlák, co se jednou zkusil jít učit do Áčka, aby prozkoumal terén, ale ve výsledku se ho pokusili sbalit dva pětatřicátníci, zašli na „X-Men 3“. Doporučit můžu v podstatě oba, každý film má něco do sebe, přestože Singerovy dva iksmeni byli prostě lepší. Jo, a u Hrubeše se zaměřte na nápisy na záchodku.

Taky mě překvapilo, že co se týče existenciální otázky (rozuměj titulek „Ještě dva roky magisterského studia – nutné zlo, noční můra, nebo využití životní šance?“), shoduju se s Michalem. Totiž, celou dobu jsem měl zato, že mezi námi je jeden podstatný rozdíl: On na poctivce nevypadá (nic ve zlém, neznamená to, Michale, že bys vypadal zle), ale studium mu jde, zatímco já se svou vizáží šprta-od-narození procházím vejškou s ušima velmi odřenýma. Potěšilo mě ale, že co do přípravy na státnice, role se malinko obrátily (nepřítáhl-li Michal své flákání za vlasy, čímž nechci říct, že bych zase já nedělal nic jiného, než ležel v knihách).

Dosti státnic (kdož chcete, myslete na mě ve středu od desíti dopoledne, ď), pojďme k hudbě. Posledně jsem upozorňoval na skupinu Psapp. Jejich Myspace profil si zde dovolím uveřejnit ještě jednou s poukazem na zvýšení pozornosti u sekce Influences. Je to zkrátka kočičí skupina s nápadem.

O tom, že čeština bude brzy dalším světovým jazykem, nemůže být snad už ani trochu pochyb. Posledním důkazem budiž Němec Schneider TM, který právě vydává album s názvem „Škoda mluvit“, které obsahuje stejnojmennou skladbu se stejnoznělým samplem. Ještě včera byla k náslechu na Schneiderově Myspace profilu, ale třeba se tam vrátí.

Jo, a mou oborovou práci ohodnotil její vedoucí známkou výborně. To už vůbec nechápu.

Nierika – Poison on Your Spoon: Tahle moje recenze po dlouhé době rozpoutala komentářovou bitvu. Už jsem psal, že kolegovi Franzovi závidím, že může napsat o jakýmkoliv pšouku, a stejně bude zahrnut komentáři nejrůznějšího typu? Mně se to dlouho nestalo. Dokonce tak dlouho, že ze samého absťáku jsem se do diskuze zapojil taky. Ale i když se v makrorecenzi „pravda ukázala“ (JB, jízda autem z Prahy do Brna, po oslavě narozek musicserveru) a „všichni dali víc“ (komentářový výkřik pod makroškou), můj názor na to cédéčko to moc nezměnilo. Už proto, že mnohé texty v onom makru byly podobné mému, jen v transformaci v číslo bod přidali. Tahle deska prostě deskou roku nebude.

To už spíš jí bude „Stereo“ Priessnitz. Zpočátku jsem se tomu bránil. Bavila mě pozice takřečeného neuwerthofoba. (Takřečeného proto, že si myslím, že Dušan Neuwerth je v Česku producentská špička, jen je jeho zvuk už natolik rozpoznatelný, že ztrácí určité kouzlo a volá po čerstvém větru. Proto jsem možná na jeho práci přehnaně přísný.) Tahle deska mě ale s každým poslechem dostávala víc a víc. Dostal jsem se do slepé uličky, co se týče výše zmíněné transformace v číselné hodnocení (dělá to stále větší problémy jen mně, nebo je to běžný stav?). Změť pocitů z celého alba se ustálila na hraně mezi nižším a vyšším číslem. Věděl jsem, že si budu vyčítat, ať už se rozhodnu jakkoliv. Rozhodl jsem se pro to vyšší. Vyčítal jsem si to.

Vím, že když jste muzikant-introvert, jsou pro vás rozhovory pro média (zejména rozhlas a televizi) velmi obtížnou záležitostí. Stejně obtížné je to ovšem i pro moderátora, který musí nějaké informace dostat, aby to nebyl jen monolog a aby i posluchač věřil, že s ním jste ve studiu. Pokuste se, prosím, udělat maximum pro vybudování alespoň minimální přátelské atmosféry. Myslel jsem, že Khoibu nic netrumfne. S ní jsem ovšem nacházel alespoň věkovou a hudebně-názorovou shodu. Karel Vepřek je ve čtvrtek překonal. Dokonce jsem získal pocit, že jesm mu osobně nesympatický. Těžko se tehdy pracovalo…

Dva linky, kde strávit celé dny (pouze pro jedince s hromadou volného času). Prakticky celá diskografie mého současného hudebního oblíbence numero uno Matthewa Herberta je na jeho webu. Nekonečným labyrintem pro srdce prahnoucí po rozšiřování obzorů je pak My Space. Mé tipy jsou Psapp, M. Craft, Hot Chip a lokální pamětníky bych rád upozornil, že brzy se rozjede i i2 (a o Jámovi jsem už mluvil?)

Dva kousky pro fandy coververzí: Shánějte Sugababes – I Bet That You Look Good on the Dancefloor (pův. Arctic Monkeys) a Corinne Bailey Rae – Venus As a Boy (pův. Björk). Příjemný poslech.