Kapna v.2007

Chci si na léto koupit nový foťak. Jednak si myslím, že moje fotografická „úroveň“ potřebuje k práci něco lepšího něž je stařičký ultrazoom Olympus C720, který při delších časech vykazuje nějaké mrtvé body na senzoru. Jednak bych si chtěl fotky tisknout velkoformátově a přece jenom to se s 3MPix nehodí.

A taky už jsem výdělečně činný. Jenže to se zatím nijak neprojevuje na výši mého konta. Nu což. Přemýšlel jsem hlavně o Nikonu D50tce, ale pro mě by byla použitelná, jedině v setu s dvěma objektivy, ale 24000 Kč se mi za foťak vyhazovat nechce (a nemám je).

Padl mi do oka Panasonic FZ30. Recenze jsou vesměs kladné, fotky (až na vyšší šum) vypadají dobře. Jenže já pořad nemám hotovost. Ale chci ho! Ale oni, jako by to ti prodejci vytušili. 18 000 Kč spadlo na 15 000 Kč a před pár dny na 14000Kč a dnes k tomu začali přihazovat zdarma 512tku kartu. GRR!!! Život je krutej.

Nemám chuť dělat linky na Nikon D50 ani na Panasonic, pochopte jsem pernamentne unavenej, jak vydělávám na ten foťák.

Moje současná noční můra nese název Oborová práce. Původní plán na tříměsíční rozvrh zněl dva měsíce čtení literatury, měsíc psaní, vše stihnout klidně bez stresů. Realita? Za dvacet dnů bych měl odevzdat hotové dílo a nemám dočtenou ani veškerou literaturu a, jak se potvrdilo před chvilkou, ani čárku. Tedy měl jsem už úspěšně vypocené čtyři strany, ovšem na právě skončené konzultaci jsem zaslechl obávané: „Znova a lépe.“

Tak trochu jsem to tušil, tak jsem na to od víkendu ani nehrábl. Nemusím toho litovat. Tak trochu jsem to tušil. Když jsem psal úvod této vědecké práce ve stylu recenzí Lukáše Franze, myslel jsem takřka cíleně na provokaci. No nic, znova a lépe. Suše a analyticky. Přetvářka v praxi? Pro titul cokoliv?

Mít rubriku Sciblog (kterou bych ale asi stejně zakládal jen kvůli tomuto článku), patřili by pavouci na drogách zrovna sem. V Americe zfetovali pavouky a nechali je plést pavučiny. Výsledky? Zde. Celkem sranda.

Pršelo. Pršelo hodně a svítilo slunce. Taky hodně. Ideální stav pro ukázkovou duhu. A byla. A najednou se z několika vchodů vyhrnulo asi pět dětí. Utíkaly k poli. Vypadalo to, že tam duha začíná. Doběhly tam a už spekulovaly: „To je až za lesem.“

Tuhle a druhou nejpovedější najdete tady. (A jak poznamenal Mengelis, prošla, stejně jako snad všechny, postprodukcí. Nejsem fotograf, jsem umělec. )

Poslední dobou jsem přišel na chuť webovým aplikacím na úkor těch desktopovým. Gmail kontroluji přes www rozhraní jak na počítači tak na mobilu. RSSky mi hlídá Bloglines. Dokonce mám účet na Writely. Ale v oblasti dokumentů zatím pořád preferuju MS Office. Má to jeden prozaický důvod. Většinu času dne jsem on-line. Ale na vícero počítačích. Resp. na dvou – doma na notebooku a v práci na desktopu.

Takže jsem docela zavětřil, když google představil svoji novou (nebo lépe řečeno nově koupenou) aplikaci Google calendar. Kalendář je to super, to je fakt. Už v něm mám naimportované jmeniny a státní svátky.

Ale tento kalentáž pro mě má nauvěřitelnou chybu. Neumí se vzdáleně synchronizovat s mobilem. A to je škoda Protože mobil nosím všude s sebou, novou událost si do něj přidám spíš, než do gůgl kalendáře. Ale snad se to zlepší.

Prodavač cédéček a rozhlasový moderátor;
Kavárenský povaleč.

Vybavilo se mi to okamžitě a naprosto jasně. Animované filmy od Warnerů, nebo Hanna-Barbera. Záporný hrdina se nechá napálit, přelstít chytráckým klaďasem. V okamžiku zjištění, ať už je jeho původní vzhled jakýkoliv, proměňuje se v osla. Malého, hloupého, se záplatou na kožichu. A hýkne si. Střih.

Přesně v takového osla, ač v tomhle příběhu není kladných a záporných hrdinů, jsem se včera před spaním proměnil já. Ten osel tupě zíral na displej notebooku, myš v jeho kopytu přestala být ovladatelná, nezbylo než hýkat. Na seznamce jsem objevil Tomášův inzerát. Rozešel se se mnou ve středu večer, inzerát si podal ve čtvrtek ráno. „Hlavně abys byl v pohodě.“ Napsal jsem mu do odpovědi jenom „Cože?“ a přidal podpis. Na reakci čekám. Nejsem hysterka. Ale ani osel.

Aktualizováno: Tomášova odpověď na můj mail situaci neulehčuje. Prý to je starý inzerát, který server obnovil automaticky. Chtěl bych mu věřit, na to ale znám práci webových redakčních systémů moc dobře (a představa, že se automaticky zobrazují inzeráty dávno nežijících lidí, je absurdní). Požádal jsem ho o schůzku, kde všechno v klidu probereme. Nezlobím se, chci mít jen jasno.

Aktualizováno II: Příběh asi končí. Napsal, že ho uráží, když si myslím, že si vymýšlí. Já na to, že ho nechci urazit, i když je asi jediný uživatel Seznamu, kterému se samovolně publikují inzeráty, a i když chce mít od všech chlapů pokoj (čili i ode mě), požádal jsem ho o schůzku. Nechctěl jsem tohle řešit přes esemesky. Chtěl jsem mu jen říct, co si o tom všem myslím, celou záležitost jednou pro vždy uzavřít a od té chvíle se na ni dívat jen střízlivým pohledem. Žádná odpověď. Uzavřu to mailem. A pak? Vstříc lepším zítřkům. Dost možná nakonec že s jistým Jirkou, se kterým jsem dal včera nezávazný kamarádský pokec, což bylo ve finále přesně to, co jsem potřeboval. Ale o tom zas třeba někdy jindy. Iluze jsou pryč, ale prázdnota taky odchází.

Jestli existuje v mém širém okolí člověk, o kterém můžu s jistotou prohlásit, že setkání s ním bude stoprocentně prosto nudy a bude leckdy hraničit s průserem, je to Dominik. Dvacetiletý bratránek, nejmladší syn taťkova staršího bratra. (Svého času (a teď zase) jsem tak trochu sjížděl seznamku, tak kdo je na vizuální dojmy, může clickety clicknout.) Po roce, co jsme se viděli posledně, zavítal z Brna (jo, někdy se ani s lidmi z jednoho města rok nesejdete) i se svým otcem a jeho přítelkyní do Náměště. Sešli jsme se v neděli u dědy.

Můj smysl pro grafický design bytu (který kupříkladu nenalezne u Dubry) mi hned po příchodu hlásil: Tady něco nesedí. Lokace: Magazín s televizním programem. Specifikace: Hromádka smetí. Upřesněná specifikace: Vtip s vitamíny T, H a C. Dominik naplnil lístky tabákový papírek, smotnul, zapálil a podal dědovi. „Ale ty to kouříš špatně! Takhle z toho nic mít nebudeš,“ prohodil směrem ke kuřákovi, který za svůj život vykouřil víc cigaret, než je lidí v Náměšti. A zaskočený děda, kterému marihuana vháněla slzy do očí, se pokorně nechal poučovat, jak kouřit.

A Dominik si dal jednoho, druhého, nechal si nalít jedno víno, druhé, třetí, panáka slivovice, kterého zapíjel pivem, a když se strýc se Zuzanou zvedali, že pojedou, nikdo se nedivil, že Dominikovi se nějak nechce. Vesele všem připomínal, jak to s ním cvičí, a poprosil mě, abych se k nim připojil při návštěve babiččina hrobu. Co Jehova nechtěl, u hrobu narazíme na dědu Pavla (druhý babiččin manžel), zapřisáhlého jehovistu. Svým oblíbeným oslím můstkem, již mnohokráte praktikovaným, se dostal k tomu, že babička se určitě vrátí, že tu bude znovu, protože on věří na to vzkříšení. „Já si teda myslím, že veškerý vzkříšení je velkej nesmysl,“ prohodil Dominik směrem k člověku, který zná všechny lidi v Náměšti osobně, neb u každého minimálně jednou zvonil s poselstvím lepší víry. Tříminutová religionistická debata vháněla mi široký úsměv do tváře na místě, které něco takového snad nepamatuje.

Škoda že čtenářstvo není znalé košatosti rodiny Věžníků a vztahů mezi jednotlivými větvemi. Přihodil bych ještě něco, doplnil to Dominikovým návrhem, že mi dohodí jednoho svého hezkého kamaráda, nebo krátkou hádkou s babičkou, při níž procedil skrz zuby tím svým ležérním frackovským hlasem „Ale mě to je jedno, já to mrdám.“ Tak třeba někdy jiny.

Listopad, měsíc zahájení oslav „Velké říjnové socialistické revoluce“ a „Měsíc československo-sovětského přátelství“

Navštivte filmy, které naše kino u příležitosti těchto oslav Vám připravilo!

Kino Svět

čtvrtek 1. listopadu

DOBRODRUŽSTVÍ U ČERNÉHO MOŘE
rumunský barevný špionážní film z prostředí mezinárodního hotelu. Mládeži přístupno.

pátek 2. až pondělí 5. listopadu

JEZDEC FORMULE RISK
český barevný film o příběhu mladík, který se dostal na scestí. Mládeži přístupno.

úterý 6. až čtvrtek 8. listopadu

MOR
polský dramatický film o boji propuštěného vězně se zločinnou bandou. Mládeži nepřístupno.

PŘEHLÍDKA FILMŮ SOVĚTSKÉ PRODUKCE USPOŘÁDANÁ V RÁMCI OSLAV M-SČSP

pátek 9. listopadu

TAJNÉ HESLO, – DÉŠŤ A VÍTR
sovětský dobrodružný film o boji sovětské rozvědky s nebezpečným špionem. Mládeži přístupno.

sobota 10. listopadu

ODVAHA
sovětský dramatický film o zničení hitlerovského doupěte poblíž ukrajinské Vinnice. Mládeži přístupno.

neděle 11. listopadu

POVOLTE START
sovětský psychologický film o zkoušce charakteru s poctivostí. Mládeži přístupno.

pondělí 12.listopadu

ROZLOUČENÍ Z PETROHRADEM
sovětský barevný hudební film o romantickém dobrodružství Johanna Strausse. Mládeži přístupno.

úterý 13. listopadu

ZKROCENÍ OHNĚ I. A II. DÍL
sovětský barevný a dramatický film o posledních vteřinách na odpalovací rampě. Tento film získal velkou cenu XVIII MFF v Karlových Varech. Mládeži přístupno.

středa 14. listopadu

NEZAPOMENUTELNÝ ROK
sovětský film líčící události, jež otřásly celým světem. Dodatek: Lenin v roce 1918. Mládeži přístupno.

čtvrtek 15. listopadu

STÍNY ZAPOMENUTÝCH PŘEDKŮ
premiera nového barevného sovětského filmu. Mládeži přístupno.

pátek 16. až pondělí 19. listopadu

GAPPA
Japonský barevný fantastický film. Dodatek: Alma Ata. Mládeži přístupno.

úterý 20. až čtvrtek 22. listopadu

LÁSKA
český barevný film o citových problémech dvou generací. Dodatek: Na špagátě. Mládeži přístupno.

pátek 23. až 26. listopadu

TŘI MILIARDY BEZ VÝTAHU
francouzská filmová komedie na loupeže století. Dodatek: Cukrouškové. Mládeži nepřístupno.

neděle 25. listopadu pouze v 15.15 hod.

ČERNÝ VLK
český dobrodružný filmový příběh mužů na hranici. Mládeži přístupno.

úterý 27. až čtvrtek 29. listopadu

KRIMINÁLKA ZASAHUJE
rumunská barevná kriminální filmová komedie. Mládeži přístupno.

Není nad poklady nalezené ve skříni s knihami u babičky Příště se dozvíte co vysílalo KINO MLADÝCH

Aneb Hamša/Drinker si žádá, Hamša/Drinker dostane. Kdo chce vědět, co se hraje na Rádiu Student, ale nemá čas ho poslouchat, může pravidelně sjíždět studentí Hudební novinky. Rubrika Trojčata je mým výmyslem, na kterém spolupracuju (aka Sir Dave the Almighty) s Tomasinem „Killerem“ Kelarinim. Nedočkavcům můžu prozradit, že Trojčaty pro příští týden budou Gotan Project – Amor porteno, Ellen Allien & Apparat – Retina a Depeche Mode – The Pain That I'm Used To (na přání posluchačů, páč jsme hráli jen Lu Contův remix).

V posledním Jukeboxu mám vsuvku o Balkan Beat Box. Doporučuju.

Krátkodobě, leč velmi intenzivně jsem využil možnosti dostat se k poměrně (hodně) vzácné muzice. Co se zabydlelo v mých iTunes?
Balkan Beat Box: Kdo má rád úchylárny, nemůže si nechat ujít eponymní debut těchhlě Newyorčanů. World music smíchaná s elektronikou tak bravurně, že člověku vykouzlí úsměv, který nezmizí, dokud deska hraje. Více v tom Jukeboxu.
5'Nizza: Co do úchylnosti Newyorčany ale předčí tihle Rusáci. Za objev desek „Pjatnitsa“ a „O5“ vděčím již poklidně odpočívajícímu pořadu „Pokus – omyl“ Pavla Fajta. Do minulého týdne jsem si myslel, že je nikdo nezná. „5'nizza? To znám, to si pouštíme v Artu (brněnská kavárna v kině, pozn. aut.).“ prohlásila spolubydlící Petra. OK, v Brně je asi znají. Ve zbytku Česka? Spíš ne, ale výjimky určitě jsou. Každopádně 5'nizza je hlavně folk, ale folk vtipný. Zní to blbě, ale tohle je snad jediná skupina, která dost možná při nahrávání svých desek není zcela střízlivá, ale u které mi to vůbec nevadí. Skučí, sem tam hýknou, když nemají trubku a chtějí ji do skladby, imitují ji ústy, rozpustile vykrádají notorické nápěvy. Bomba.
Venetian Snares: K tomuhle mě dostal Karl. Když jsem mu přes ICQ psal, že se do toho zabouchávám, byl překvapen. Pravda, dát na jeden zátah celé album („Rossz Csillag Allat Született“) je celkem vysilující, breakcore není pro slabochy, ale baví mě ten střet klasiky s progresí, střet Billie Holiday s těmi nejdivočejšími beaty, jaké si dokážete představit.
Jackson and His Computer Band: Prohlášení, že jde o Michaela Jacksona, který se přiznal, že je robot, a dal se dohromady s Daft Punk, se mi líbí tolik, že ho používám, kdykoliv „Rock On“ hrajeme v rádiu. I deska „Smash“ je na jeden poslech docela nezvladatelná, hlavně proto, že to prohlášení na tenhle projekt celkem sedí. I když jsou tam víc ti Daft Punk. Striktní elektronika, kde se pořád něco děje, sekané rytmy, efekty.
Lali Puna: A když se po těchto vysilujících zážitcích budete chtít uklidnit, dejte si Lali Puna. Kytarovka, která skutečně kombinuje kytary s elektronikou půl napůl. Ukázková skladba? Třeba „Faking the Books“. Pomalé, melancholické, krásné.
Milosh: Milosh není Čech, ale Kanaďan. Objev z rádia. Taky uklidňovačka. Dalo by se říct, že zní jako tisíc elektronických downtempových projektů před ním. Ale stejně je trochu jiný. Co se týče melancholie a krásy, platí pro něj ale úplně to samý, co pro Lali Puna.
Zero 7: No tak to zrovna není žhavý objev, ale že se chystá nová deska, to jsem nevěděl. Singl „Futures“ nahráli s Josém Gonzálesem (jo „Heartbeats“ – původně The Knife – z reklamy na hopíky). Klasika a nutnost pro loungeové popíkáře.