Kapna v.2007

Šaškárnou v Hiltonu nazval Anděla kolega Luboš Kreč. Nechápal jsem tehdy, proč o tom tak smýšlí, dle mého měly předchozí ročníky, co se celkového vyznění týče, jakous takous úroveň. V neděli to bylo jiné. V neděli snad poprvé převážila šaškovitost nad úrovní. A může za to mnohé.

Jak mi správně přes rameno nadhodil Dubra – už ten název. Proč se v Améru nepředává Coca-Cola Grammy? Microsoft Grammy? Proč máme proboha Anděl Allianz? Neměli by křesťané protestovat podobně jako muslimové po zveřejnění M.K. (nevím, jestli už není považováno za morální zločin napsat slovní spojení vytvořené ze slov Mohamedova a karikatura)?

Jediné, co je na Martinu Hrdinkovi alespoň trochu zajímavé, je jeho barva hlasu. Toť vše. A toť na dvouhodinový přenos dost málo. Žádná dynamika, žádné charisma, žádný ajfr (copyright Gabriela Osvaldová). Jen trapné vtipy určené jeho nejbližšímu okolí (například nikým nepochopená narážka na parafrázi textu „Čím to je“ No Name).

Zvláštní dramaturgická vychytávka – nominace představí jedna osoba, výsledky vyhlásí druhá, vítězi nepogratuluje ani jeden. Prvními osobami celebs, druhými povinně všichni zástupci sponzorů nešetřící (ať nežeru – jen v jednom případě) obvyklými hemzy „Bavíte se?“. Nebýt toho týpka od fotbalistů, je to nuda. Ještě teda nebýt okamžiku, kdy se divák dozví, kolik dostal Český klip roku hlasů přesně (zpaměti), následovaného dramatickým nahlížením do obálky.

Celým Andělem Allianzem se táhnoucí dvě křivky – křivka oceněných a křivka živých vystoupení. První měla charakter klesající – z vrcholů nejmenších zel minima dosahující u kategorií skupina a zpěvák roku, druhá rostoucí – z transcenden­tálních hlubin Katapultu a zoufalého antizpěváka Oskara Petra až po bezchybné Tata Ahn (či jak se to) či Langerová Hradišťan medley alespoň částečně se snažící dosáhnout na netradiční muzikální grammácké kombinace (netýká se Dogy a Zeťové). Mimochodem, Clou si nešli pro žádného Anděla Allianze proto, že se potřebovali soustředit na své vystoupení, aby bylo co nejdokonalejší a kluci nevyvedení z konceptu. No… Mohli si klidně přijít pro všechny.

Ze všeho pak vyplynuly pro mě dva závěry. První, že nemusím závidět svým kolegům, že jsou v Akademii, páč tu sebranku by potřebovalo trošku (trošku hodně) přebrat a zbavit zmetků. Druhý, že pro letošek bych měl ten náš zatuchlý český rybníček sledovat ještě víc. Jo, neslyšel jsem desky Lenky Dusilové, Clou a ani jednoho oceněného ze žánrovek, a za to si nadávám. Na druhou stranu jsem taky neslyšel desky Chinaski a Petra Koláře, a to, si myslím, zas tak neva.

Český bulvár vypátral další žhavou novinku. Někdejší hvězdná moderátorka Marmelády, úspěšná česká zpěvačka a nyní i vystudovaná magistra Lucie Vondráčková potajmu rozjela šokující a veleúspěšnou kariéru v sousedním Německu. Díky přímluvě své tety Heleny u manažera skupiny Tokio Hotel (který dříve dělal dramaturga Ein Kessel Buntes) se jí podařilo získat místo zpěvačky v této teenagerské kapele, kde nyní vystupuje jako frontman pod uměleckým jménem Bill. Manažer kapely ani samotná Lucie se nám k tomu nechtěli vyjádřit, Helenu Vondráčkovou se nám nepodařilo kontaktovat, neboť její telefon zvedal pouze manžel Martin Michal, který nám vyhrožoval žalobou.

Tak. Dubra mi zablokoval účet, neb jsem mu dlouho neplatil svou část za hosting a regnutí nové domény. Zajímalo by mě, jestli by se to dalo klasifikovat jako protiprávní jednání – rušení pokojného stavu, poradíte ?

Seminárku k Mgr. Kouřilovi do Průmyslu populární hudby už asi nedopíšu, nějak jsem se přecenil své síly a v druhém semestru na PrF toho chtějí nějak neúměrně více, než v prvním. Měl sem dělat, dokud to šlo, takhle se těch červených políček ve známkách už asi jaktěživa nezbavím . Bude ještě veselo a perspektiva prodlužování studia, kterou jsem si nechtěl připustit se vynořila na obzoru a nabývá jasných obrysů. Inu, nebudu výjimka, dělají to ostatní, asi to udělám i já.

Zasvěcení vědí, jakéžto roční výročí připadne na 13. března, pročež díky oslavě tohoto data můžu doporučit snad nejlepší romanci, jakou sem kdy viděl – Zkrocenou horu. Není to Rosamunda Pilcher, ale co nadělám …

Konečně sem dosáhl dočasného vyrovnaného stavu a asi poprvé po půl roce mi doma neleží nějaké nezrecenzované cd z Musicserveru. Chvála bohu, další várka ale už čeká u Věžníka… Uf.

Levis (čti po americku lívajz) vyslyšel mé volání, v Ostravě se bude otvírat opravdický Levis Store. Nějak pozdě Teď mám jen na levisky maximálně tak ze sekáče :-/

Večer s dvěma Amíkama – Andrewem a Matthewem byl fakt fajn. Nějak se jim podařilo zlomit většinu předsudků. Dočasně. Asi jsme neměli dělat vtipy, kdy jsme vzali kudly a prohlásili je za hostages, ale co už Další ráno u výtahu už neodpověděli ani na pozdrav a zarputile koukali všemi možnými směry, jen ne na mě (jo, prý sem podle nich byl příliš noisy, říkala děvčata). Matthew zná osobně pana Spocka, wow!

VyVolení ještě jednou. Když jsem pročítal článek o tom, kterak i VyVolení budou psát své blogy, upoutalo mé zraky počítadlo v levém horním rohu webu. Co počítají VyVolení? A v jakých jednotkách? Jak že tomu říkají? A k čemu je takové hodino-hodinové ubžhlo dobré?

Včera se zkompletovala patnáctka druhé skupiny VyVolených. A zřejmě nebudu jediný, komu to je tak nějak jedno. Jak správně poznamenal kolega Scalex zde, do druhé řady se příhlásili daleko větší exhibicionisté. V kombinaci s nepochopitelnou diváckou touhou zvolit do Vily vždycky toho nejznámějšího dostaneme sebranku, která se vyznačuje vším jen ne diváckou přitažlivostí. A pro které je slovo úklid velkou neznámou (aneb takový bordel neměli v ložnici ani v Domě Velkého bratra). Sběr zkrachovalých mediálních hvězdiček, neúspěšných hudebníků a občanů s roztodivnými psychickými a fyzickými anomáliemi tvoří skupinu tak pestrou, že slovo „reality“ tady nějak nepasuje. A Tonda se obává naprosto oprávněně. Útoky na major labely začínají. Grupa ve složení Martin-Jakub-Pluto-Luboš bude ve Vile jenom a jenom zpívat, aby si jich někdo všimnul a po výlezu jim konečně vydal desku. Pěkná otrava.