Kapna v.2007

Tohle mě pobavilo (ach, jak je internet mocná aka kde je pravda, je-li pravda?):

Fanoušci jsou zděšeni. Investigativní žurnalisté odhalili jedno z největších tajemství hudební scény. Muži, kteří se skrývají za kariérou Petea Dohertyho, přiznali, že The Libertines, Babyshambles, drogové historky (taky jste se divili, jak může člověk po zkonzumování tolika drog být stále naživu? Následuje vysvětlení!) a aféry jsou součástí největšího hoaxu v britské historii.

V pozadí všeho jsou Bill Drummond a Jimmy Cauty, známí z formace The KLF. Ti objevili mladého Dohertyho, jehož pravé jméno je Trevor McDermott, když imitoval Buddyho Hollyho, a rozhodli se z něj udělat popovou ikonu. „Je tolik lidí, co jsou slavní, aniž by měli jakýkoliv talent, aniž by byli nějak použitelní a aniž by měli alespoň základní inteligenci. Chtěli jsme tomu nastavit zrcadlo,“ prohlásil Cauty.

Podle obou je kultura v současné době obří mýdlovou operou. „Nezajímáme se, co si člověk myslí, nebo co vytváří, ale o to, co dělá ve svém běžném životě.“ A tak vytvořili sérii příběhů. Sérii, která však po čase začala žít vlastním životem.

Jednou z neplánovaných událostí byla zápletka se supermodelkou Kate Moss. „Nic takového jsme neplánovali. Ať už o našem hoaxu věděla, či nikoliv, nejmse toho součástí. Nikdy jsme paní Moss nekontaktovali,“ přiznávají Drummond a Cauty. Dohertyho to však katapultovalo do světa celebrit.

Dvojici v pozadí se vše však začalo vymykat z rukou. Když už připravovali dovést Dohertyho do závěrečné fáze, rozhodl se, že začne skutečně nahrávat hudbu. S oběma přerušil kontakty. Jako by do všeho zapadla další teorie: „Když nám dost lidí tvrdí, že kus hovna je zlatá cihla, uvěříme, že to skutečně je zlatá cihla.“ Alespoň ale vzniklo první album Babyshambles.

Celý skandál se pomalu začíná přesouvat na pole soudní. McDermott však stále popírá všechna obvinění.

(Volně přeloženo z různých zdrojů vygooglovaných pod heslem „Pete Doherty hoax“.)

Mám několik málo minut do odjezdu žlutého busu, a tak zkouším možnost hupnout na net a vypustit všechno sémě, které se ve mně přes noc nahromadilo. (O odstavec později je jasné, že to dopíšu až po návratu domů.)

Cesta do Prahy OK, sestru jsem našel, u Martina (Klářina přítele) to bylo fajn. Za nocleh jsem pro každého měl lístek (nevyhraná cena z rádia), jenže měli oba nějaký psycho den, a tak odešli, v podstatě jen co jsme přišli. Naštěstí jsem později narazil na celou anglickou sekci rádia ve složení Tom „Killer“, Me-Paul a Me-Robin a užíval to s nimi. Což se zdálo jako velká náhoda, přičtu-li fakt, že jsem záměrně nekontaktoval Karla Veselého se žádostí o rande z obav, že bychom se stejně nenašli. Možná že i našli. Tak příště. Teď už k podstatnému.

Mateřídouška

Stihl jsem je asi jen tak tak, páč vyznat se v prostorách Abatonu chce krátký, ale intenzivní kurz. Netušil jsem, že v tom nejmenším a nejzastrčenějším sklepním prostůrku bude umístěna Blue Stage nabízející téměř to nejzajímavější z line-upu. Taky to tam podle toho vypadalo – narváno k prasknutí jen chvíli po zahájení festivalu. Škoda. A Mateřídouška? Dost inťoušské. Zpěvačka oblečená do svatebních šatů s kočičí maskou a škraboškou líně povlávala v hromádce plastové hmoty, zatímco její kolega obsluhoval hudbu, rezignující z drtivé většiny na písňový formát, a obraz. Ale v poho, v publiku bylo víc lidí, kteří byli víc mimo. A neříkám, že se mi to nelíbilo.

Floex a Ridina Ahmed

Mateřídouška skončila, chvíle na přesun, lidi se hemží a mně se daří dostat víc dopředu. Live processing Ahmedina hlasu s Dvořákovými plochami (zjednodušeně nahrávání smyček, jejich překrývání a efektování) byl fascinující i přesto, že potenciál VJingu nebyl využit naplno. Mám tím na mysli, že zatímco u kdejakého bandu můžete dychtivě hltat sóla, sledujíce prsty kytaristy, u laptopových umělců máte prd. Člověk je tak ochuzen o svědectví okamžiku vzniku, a může jen hádat, co je přednastaveno a co se doopravdy tvoří na místě. (Měl jsem se však dočkat, leč nepředbíhejme…) Nic to nemění na tom, že jsou oba machři a že Ridina je koňa jak sviňa (pro nezasvěcené – něco jako dost dobrá kost, machr v sukních a tak…).

Digitonal

Pro mě objev večera, přestože, co se týče pohledů do zákulisí, to bylo srovnatelné s Floexem – byli dva, jeden obsluhoval (asi) animace, druhý (asi) hudbu, oba proklepávali ruce, jak je bolely od kroucení čudlíky a klikání myší, ale co přesně dělali, se nikdo nedozví. Ambientní hudba hrající si citlivě se smyčcovým patosem i vokály však byla strhující dosti.

The Notwist

Zklamání večera. Mohli za to ale organizátoři, kteří špatně vychytali hype, který se kolem téhle bandy nakupí. Vypadalo to, že The Notwist chtějí vidět opravdu úplně všichni, co přišli na festival. V hale v tu chvíli bylo tak plno, že jsem uvažoval, co se stane, až kapacita bude skutečně zaplněna, a napadlo mě, že by se další lidi mohli spouštět zvrchu a vkliňovat mezi už stojící, a společně tak vytvářet živoucí skulpturu. Vedro a nedýchatelno a sardinkovatelno a zpoždění způsobily, že jsem si koncert moc nedokázal užít, přestože Notwist mají melodie dost silné a v mém line-upu byli nejvíce live (ano, čtete dobře, Petře Fialo, elektronická hudba se dá zahrát live), což je šlechtí i přes drtivé přesahy do rocku (ano, stále čtete dobře, Petře Fialo).

Jamie Lidell

Pro mě vrchol večera (aneb v nejlepším se má přestat, takže poté pá pá) a hned zkraje roku kandidát na letošní nejlepší koncert. Show s velkým S. Spojení Lidell a Fiasco zdálo se vražedné (jen mi bylo líto, že i sám Lidell tak hnusně zazdíval třetího muže v pozadí, anonymního DJe) a nasolilo do lidí neuvěřitelnou nálož energie. Pablo Fiasco snímal Lidella třemi kamerami, prokládal ho dalšími smyčkami a, ano, tehdy došlo i na záběry na Lidellovy ruce jeho práci s mašinkami. Teda ne že bych byl nějak chytřejší, nemám absolutně žádnou představu o tom, co ten chlap používal a jak to funguje, ale ten výsledek byl strhující. Lidell vytvářel vlastní remixy svých písní, dokázal, že elektronická hudba může znít naživo zcela jinak než z desky (ano, Petře Fialo…) a i přes složitost melodií si zachoval jistotu v hlase a bylo na něm vidět, že si to kua fakt užívá, což následně zcela spolehlivě přenesl na lidi. To se nedá popsat, kdo nezažil, nepochopí.

Shrnutí? Myšlenka a koncerty na jedničku, s organizací to do příště vychytáme, abychom měli jasnou představu, kolik který prostor pojme lidí – už víme, že experimentální elektronika má fanoušků dosti, takže to nebude velký problém. Taky dáme bacha na fungující techniku, aby nevznikaly moc velké časové skluzy, a budeme mít festival jedna báseň.

Týden zamilován

Ano, je to tak. Již nejsem singlákem, ale milencem na plný úvazek. Mlátí to se mnou ode zdi ke zdi, chovám se nepředvídatelně. Člověk jako já, zásadový, co vstává každý den nejpozději v osm, aby stihl vše s vědomím, že vše stejně nestihne, je najednou schopný prolíbat celé dopoledne a podobné úlety.

Dan Joao do Vily

Za časů MediaServisu mi dělal supervizora. Celkem fajn kluk s celkem fajn sestrou, co podle mě umí zpívat. Viděl jsem ho na Valentýna v Olympii. Kvůli probíhajícímu koncertu Ivy Frühlingové a Pehy jsem s ním toho moc nenamluvil. O tom, že se hlásil do VyVolených 2, jsem jen tušil. Nebavili jsme se o tom. Je ve Vile. už s ním asi nikdy nepromluvím. I když…

Hudební dozvuky

Na první poslech mě baví William Orbit, Skye a Belle and Sebastian. Web Rádia Student se chystá proměnit a jeho součástí se stane i sekce hudební kritiky. Jo, píšu tam. Čekejte Selfbrush, Noisecut a Sun Kil Moon. Nic z toho není vůbec špatné.

Sperm už dnes

Vyšlo to. Za chvíli pádím do Prahy. The Notwist, Jamie Lidell, Mateřídouška, Floex a další, těším se…

Ano je to tak. Již nejsem studentem, již jsem zaměstnán. Jsem webdesignér na plný úvazek.

Proč se v Česku vůbec studuje politologie? Někdy mám pocit, že každý Čech je zároveň politologem. Není snad na světě národa, který by dokázal lépe postihnout a analyzovat politický vývoj a tendence. A to samozřejmě všichni zvládnou samostudiem denního tisku, ze kterého dokážou rozkrýt celé dění ve světě i doma. Asi za to může moje ponoření do těch hloupých a zbytečných politologických studií, analýz a učebnic, že nejsem schopný odhalit, jak se tady všichni řítíme vstříc Bělorusku a novému Vítěznému únoru. Nejspíš jsem slepý, že se svými teoretickými znalostmi nejsem schopný rozkrýt ten evidentní autoritářský režim, který tu je zaváděn. No věru, ten můj obor je evidentně na hovno. Jak mi nedávno řekl jeden můj gymnaziální spolužák, nyní „slovutný ekonom“ z EF VŠB-TUO: „politologem můžeš být i bez školy, ekonomem bez školy být nemůžeš“. A mám to, evidentně by se mělo napsat Fialovi, aby se na FSS zrušila katedra politologie a všechny k ní přináležející výzkumná a vědecká pracoviště, ušetřené peníze by se třebas mohly investovat do žurnalistiky. Ať máme v médiích více bdělých a objektivních strážců svobody, svobodného ducha a vůle a spravedlnosti. Halelůja! Kajte se.

Dneska jsem si byl vyzvednout své nové Porty Pro. Tedy nové, včera jsem jim tam dal staré a dnes je mám za poplatek mrzkých 150kč opraveny – tj. nové měniče, molitany a kablík s jackem. V tom posledním je však zdroj mého mírného znepokojení, místo dvojitého kabelu, který vycházel z jacku a na kterém jsem se mohl i oběsit, teď mám jednoduchý teňoučký káblík, který působí značně subtilně. Má s touhle novotu někdo nějaké zkušenosti? Šetřili na mě materiálem, nebo to teď KOSS už dělá na reklamacích a nových modelech obecně?

Ondřej Ručka na Britských listech

Reflexe Bratři Orffové SEO, jinak to byl Poslední výstřel

I.G.: „Spousta kritiků po poslechu desky charakterizuje můj hlas jako androgynní…“
M.R.: „No, nebudeme řešit, co je androgynní…“
I.G.: „… a pak mě uvidí naživo a uznají, že to je v pořádku.“
(Ivan Gajdoš v rozhovoru s Martinem Reinerem v rámci pořadu Rádia Student NaVostro)
Jo, tehdy to ve studiu byla celkem sranda.

Reflexe Irish Dew

„Kolega David Věžník vynesl v recenzi na Musicserveru.cz novou desku Šance kapely Irish Dew do nebes. ... Rozhodně to není deska, která by měla dostat 10 z 10 hvězdiček, ale zajímavá je až až..“ (Richard Ulrych, web division direktor AMI Praha a.s.)
O kolegovi Ulrychovi toho vím asi tolik, co on o mně, takže mě těší, že mě ocitoval. Jen mi vrtalo hlavou, jestli jeho věty vystavené na stránkách vydavatelství Indies prodeji desky pomůžou, nebo nikoliv. Zní to totiž dost negativně. Já i po tom dlouhém čase na desce těžko hledám kaz, což je prazvláštní situace v porovnání s výše zmíněnými Orffy, jejichž „Bingriwingri“ se mi osobně líbí ještě o něco víc, přestože její nedostatky dokážu definovat.

Reflexe Filteru

S redakcí časopisu Filter se zřejmě neshodneme nejen v praktickém využití rubriky „24 hodin“. Únorové číslo přineslo taky „100 největších českých hitů všech dob“. A v podrubrice „10 nejotravnějších českých písní“ nalézám svou oblíbenou „Sambu v kapkách deště“. Škoda že redaktoři ji zřejmě neslyšeli v podání Zatrestbandu, určitě by změnili názor. Taky se neshodneme v názoru na Wohnout. Zatímco Filter jejich „Sejko No Pí“ označuje za méně prvoplánovou než „Zelený list“ Švihadla, podle mě není nic prvoplánovějšího než do názvu písně zakódovat výzvu o rozsévání omamných látek. Wohnoti mě neba.

Reflexe Zbyňa bloguje!

Další spolužák má svůj blog. A pěkně dlouho. A ani se nepochlubí. Šup s ním do blogrollu.

Reflexe odsud

Na životě je nejzvláštnější, že se člověk může zmítat mezi dvěma opačnými pocity. A tak zatímco u mě to vypadá, že se blíží nejšťastnější období mého života, přes AdaMMa se dostanu poprvé k jeho Sestře a k pocitu, který se nedá označit jinak než nešťastný. Soucitné pohledy si nechávám od cesty, přeju jen výdrž a naději.

Jsou prázdniny. Měl bych pracovat. Dohánět resty. Dohánět recky. Uklízet v počítačích. Tisíc dalších věcí. Místo toho jezdím po Brně, nakupuju a v hlavě se mi spojují písně. Jakoby mimochodem si prozpěvuju „Vodu živou“ od Anety Langerové s rytmem z „Gasoliny!“. Ano, z té „Gasoliny!“, co patři do toho mimoidního reggaetonu. Budiž. Usedám k počítači a pouštím si obě skladby. Ha! Sedí i tóninově. Jakž takž. Neva, asi tři čtvrtě hodinky práce a na světě je (když už ne nová vlastní skladba, tvůrčí inspirace má dlouhodobou dovču) mash-up!

Budete-li dnes o půl čtvrté poslouchat Rádio Student, náš indický kamarád Jámaráma ho vypustí do světa. Nebudete-li poslouchat, máte exkluzivní možnost stáhnout si Aneta Langerová vs. Daddy Yankee feat. Lil Jon – „Gasolina živá!“ (mp3, 1,4 MB) přímo tady a teď. Žel z důvodu downloadových limitů jsem byl nucen přistoupit na omezující možnosti, a tak je empétrojka ve kvalitě na hranici poslouchanosti. Budete-li však prvním kapním mash-upem nadšeni nehorázně, dejte vědět do komentů, nebo na mail, milerád pošlu empétrojku kvalitní. Příjemnou zábavu.

P. S.: Hudba podléhá autorským právům. Bude-li Nikola Langer či Daddy Yankee hrubě nesouhlasit s vystavením tohoto díla na tomto prostoru, bude soubor neprodleně smazán. Bude možná časem smazán i tak, takže neleňte.

richpekt (11:21 PM) :
nejsme tmari…
richpekt (11:22 PM) :
zavira snad nekdo nemocne lidi, kteri nejsou nebezpecni pro ostatni? /infekce apod./
richpekt (11:23 PM) :
nezavira… homosexualove nejsou nebezpecni… nechame je klidne svemu osudu, ale nebudeme jim pridelovat nejaka specialni pozitivni prava jenom kvuli tomu, ze jsou nemocni
mengelis (11:24 PM) :
škoda mluvit
mengelis (11:28 PM) :
ale vysvětli mi tu jednu věc… celá medicína se k homosexualitě staví jako k alternativě prenatálního vývoje, nikoliv jako k nemoci… kde bereš, medicínsky nevzdělán, svůj postoj?
richpekt (11:29 PM) :
formalni logika…
mengelis (11:29 PM) :
co? formální logika? formální logika proti medicínskému výzkumu? neupadl jsi?
richpekt (11:30 PM) :
no to ani nahodou
richpekt (11:30 PM) :
kde je medicinsky vyzkum ted, kde byl pred sto lety a kde bude za sto let… ale formalni logika…
mengelis (11:31 PM) :
nestačím zírat
mengelis (11:33 PM) :
ne, já ti prostě nevěřím!
mengelis (11:33 PM) :
už jen zbývá, abys tvrdil, že je Země placatá
mengelis (11:36 PM) :
hele, co bys dělal, kdyby to tvé ditě řeklo, že je homosexuální?
mengelis (11:37 PM) :
nebo, že je levák? řekl bys: toleruji to, ale vím, že jsi nemocný?
richpekt (11:38 PM) :
ja nevim, ale ty nemocne lidi tolerujes? me jsou bud a) lhostejni nebo b) se jim snazim pomoct
richpekt (11:38 PM) :
svemu diteti bych se snazil pomoct
mengelis (11:38 PM) :
svému děcku by ses snažil pomoci, jak bys to udělal?
richpekt (11:39 PM) :
no tak zejmena je vhodna prevence, ze… normalni uplna rodina, krestanska vychova, vzdelani…
mengelis (11:39 PM) :
takže ty soudíš, že celé je to výchovou?
richpekt (11:40 PM) :
to mas jako s cukrovkou – muzes mit nedostatecne fungujici slinivku, ale kdyz jis cely zivot stridme, tak se u tebe choroba nerozvine
richpekt (11:40 PM) :
kdyz se preziras, jses v tom raz dva